Rozmáhá se nám tady takový nešvar. Ne že by politici nevraceli plastové podšálky, ale jaksi nerozlišují, kdy chodí mezi lid pracovně a kdy předvolebně. Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a hnutí z toho má těžkou hlavu, možná těžší než ze svého předlouhého názvu a mládkovské zkratky ÚDHPSH.

Dokonce tak bolavou, že účet za prezidentskou kampaň v roce 2018 vystavil teprve nyní. Člen této instituce Tomáš Hudeček se hájil, že vznikla teprve před čtyřmi lety na zelené louce, chyběli lidé, metodika i židle.

Kateřina Perknerová
Chce hranici, ale společnou

Přesto se člověk nemůže zbavit dojmu, že tento úřad není onou očekávanou štikou v rybníce, jíž být měl. Politici po něm volali jako po nutném hlídači stran utržených ze řetězu, které v divokých letech utrácely před volbami peníze stylem, že by jim i Al Capone záviděl.

Než ÚDHPSH začal fungovat, sami zákonodárci přistřihli partajím křídla, když stanovili limity na kampaň. Úředníci teď jen hlídají, zda se někdo nesnaží obejít pravidla. Ve zprávě k Zemanově kampani se tak píše: „Obecně lze shrnout, že veřejní činitelé, kteří kandidují ve volbách, se při výkonu svých funkcí zčásti ocitají v režimu volební kampaně. Kontrolní orgán je přesvědčen, že je proto nutné v některých případech pozměnit charakter veřejného vystupování. Je také potřeba dbát na to, aby se náklady na tu část činnosti veřejných činitelů, která souvisí s kampaní, promítly v evidenci nákladů kampaně.“

Miloš Zeman se tomu ústy svého mluvčího vysmál. Výjezdy do krajů a táčky s občany přece patří k jeho prezidentským povinnostem. Totéž mohou říkat ministři Babišovy vlády a poslanci, kteří nyní brázdí republiku o sto šest.

Martin Komárek.
Jak jste to říkal, doktore? Tři dávky?

Jsou tak pilní, nebo dělají kampaň?

Na to lidé štempl od ÚDHPSH snad ani nepotřebují. Pokud kdekoliv řeční premiér nebo místopředseda sněmovny a zároveň kandiduje, je to kampaň. A vydá-li někdo knihu, je to kampaň, nikoli básnické rozjímání s největším ze všech pirátů.