Včera zazněla v Senátu věta, která mě zaujala i v souvislosti s děním tohoto týdne. „Státotvornost spočívá v tom, že nám občané mohou důvěřovat, ve vědomí, že naše sliby nejsou jen prázdná slova,“ řekl senátor Marek Hilšer, když zdůvodňoval svůj návrh na zavedení korespondenční volby. Kdybychom použili jeho kritérium, kdo se na české politické scéně chová státotvorně?

Na vystoupení prezidenta Miloše Zemana ke kauze Vrbětice premiér Andrej Babiš a ministr vnitra Jan Hamáček reagovali opožděně, ačkoliv v něm zaznělo několik lží.

Jejich ujištění o jediné verzi vrbětického výbuchu ovšem shodila ministryně spravedlnosti Marie Benešová, která se rozpovídala o existenci dokonce několika scénářů. Proč by s námi partneři z EU měli držet basu? A to nemluvím o prokázaném premiérově střetu zájmů a na bruselské dotace nemá nárok.

Spousta lidí tak asi nad vším mávne rukou a stará se hlavně o sebe. Například o to, za jakých podmínek bude moci jít ke kadeřnici. Ale ouha, jeden den platí, že jsou nutné testy ze zdravotního zařízení, druhý, že mají stačit i ty od zaměstnavatele nebo ze škol. Zkrátka chaos, neumětelství a ostuda.

Ještě že tu máme opozici, demokratickou, součinnou, odhodlanou převzít vládní otěže. Chtělo by se říct. Bohužel kde nic, tu nic. Bloky ODS, KDU-ČSL, TOP 09 a Pirátů se STAN se neumějí dohodnout ani na cestě k pádu vlády. Důvěra občanů ve stát, jeho instituce a politicky je ve psí. Avšak jsou tu lidé, kteří si mohou mnout ruce. Třeba předseda SPD Tomio Okamura nebo komunisté. Jako extremisté či ukázkoví populisté jasně říkají, co nechtějí a čemu nevěří. Mnoha lidem to stačí, aby důvěřovali právě jim.