Stovky finských žen zveřejňují svá videa z divokých tanečních večírků. Podporují tak svou premiérku Sannu Marinovou. Její političtí soupeři se mravně rozhořčují: Rozdováděla se s partou přátel, veselila se a trsala o sto šest. Měla by prý odstoupit.

Není tu jistá paralela s covidovými mejdany Borise Johnsona? Ty přeci stály jinak úspěšného premiéra křeslo. Nu, není. V Londýně vrchnost činila, co poddaným zakazovala. Lid se za karantény družit nesměl, vládci potají ano. To se neodpouští.

Martin Komárek
Gaston, lachtan, který má pomník

Zde je otázka přesně opačná: Smí vrcholný politik dělat ve volném čase to, co soukromník? Hledejme nějaké důvody, proč by nemohl, pokud nepřekročí zákon, předpisy a obvyklá pravidla slušného chování. Pokud ano, bývá právem odsouzen ostřeji než běžný smrtelník. Pokud však ne, jako Sanna Marinová?

Samozřejmě se v naší reklamní době vtírá otázka, zda to není geniální tah poradců. Co může být ve světě upjatých politických strýců více sexy než mladá krásná premiérka na tahu? To jsou přeci volební body. Rozlučme se tedy s tímto textem nápadem mé kolegyně Kateřiny Perknerové: Kdyby se takto odvázal Petr Fiala, bylo by to pro Česko nesmírně osvobozující.