Američané ale došli jen do Plzně, nejen proto, že drželi dohody se Sověty, ale i proto, že z československé strany je o postup ku Praze, s výjimkou pražských povstalců, nikdo moc nežádal. Naše tehdejší vláda včetně prezidenta Edvarda Beneše byla totiž už tak nakloněna Moskvě, že už si jiného než ruského koně pijícího v Praze vodu z Vltavy představit neuměla.

Jsme o sedmdesát pět let dát. Američané stahují tisíce vojáků ze svých základen v Německu a přemýšlejí, kam by je po Evropě mohli umístit. Do Polska, které tvrdě pracuje na tom, aby mělo na svém území Američanů co nejvíce, se jich přesune nejméně tisícovka. A Poláci to oslavují jako velký diplomatický úspěch, byť velkou stálou americkou základnu by v zemi měli ještě radši.

A naše česká vláda? Ta považuje za nutné dopředu národ uklidňovat, že k nám žádný americký voják z Německa nezamíří, aby to náhodou ministra Pompea ani nenapadlo. Přitom teď byla jedinečná šance, jak sem US Army v nějakém počtu konečně dostat. Ale i po 75 letech zůstane jen u Plzně. Věčná škoda.