Andrej Babiš přednesl třetí dobře sestavený projev o epidemii. Znovu krásný text, znovu nervózně a trochu amatérsky čtený. Ne už s rouškou ale s respirátorem.V březnu a před Velikonocemi se však premiérovi dalo důvěřovat a věřit, teď jen stěží.

Tentokrát měl totiž začít jinak: Velkou a pokornou omluvou: „Vážení občané, zklamal jsem vás já osobně i moje vláda, odpusťte. Jestliže po vás nyní budeme chtít, abyste se dál omezovali, ba podstupovali riziko, je to naše vina. Děláme a uděláme všechno pro to, abychom ji napravili a získali zpět vaši důvěru.“

Premiér chybu přiznal, leč s mnohými „ale“ a „avšak“. Prý se nechal unést nastupujícím létem.

To se může snadno stát teenagerům z Techtle Mechtle, premiérovi nikoli.

Andrej Babiš dluží lidem i osobní omluvu. Byl to on, kdo zvrátil rozhodnutí Adama Vojtěcha, že roušky se budou nosit ve vnitřních prostorách od prvního září. Kdyby nařízení platilo, s největší pravděpodobností by teď byly počty nakažených mnohem nižší. A nehrozil by v krajním případě kolaps zdravotnictví.

To, co se teď se světem děje, je nečekané a nepředvídatelné. Politici jsou pod mimořádným tlakem. Nejde o křesla ve sněmovně ale o lidské životy. Chybu může udělat každý. Pokud chce ale získat zpátky důvěru, musí omyl jednoznačně a naplno přiznat.

To Andrej Babiš neudělal. Vše rozumné, co v projevu bylo, a bylo toho dost, tak bohužel poněkud pozbývá váhy.