Tu zkušenost má mnohá rodina. Hledá pro seniora, který potřebuje a chce péči, vhodný domov s asistenční službou. A všichni touží po tom, aby se tam babička nebo dědeček měli skvěle ve společnosti svých vrstevníků. Pak jsou tu lidé s větší či menší mírou duševního postižení. Každý normální člověk chce, aby nebyli zavíráni do blázinců, ale měli kolem sebe profesionály, kteří jim zaručí důstojný život, v němž najdou zalíbení.

A najednou zjistíte, že vaši babičku nebo dědečka nebo duševně nemocné dítě někdo týrá. Musí to být jeden z nejděsivějších zážitků.
Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka chce nyní posílit kontrolu nad ústavy. Inspektoři se tam nechají zaměstnat v utajení, aby na vlastní kůži zažili, jak to na místě chodí.

Ministra k tomu patrně přiměly otřesné reportáže, které zveřejnili novináři z Respektu a Seznamu. První popisuje vraždu či zabití (rozhodne soud) autistky zaměstnancem. Druhá ponižování a šikanování starších lidí.

Martin Komárek
Ježíš, Mohamed a rouhání

Jurečkovo opatření má hlavu a patu, ale nestačí. Inspektorů je jen několik desítek. Nemohou odhalit vše. Klíč ke změně je jinde. Dva druhy lidí pečují o seniory nebo o lidi s postižením. Ti, kteří to berou jako poslání, a pak ti, kteří to dělají za mzdu.

Mluvme teď o těch druhých. Jejich plat je ubohý vzhledem k tomu, jak těžká je jejich práce. A protože je o ně kvůli tomu nouze, nejsou prověřováni tak, jak by měli být. Jsou mezi nimi i hysterici, lemplové, a jak se ukazuje dokonce sadisté. Tajní inspektoři, to je to nejmenší. Celý systém ústavní péče se musí zlidštit a zmodernizovat.

Budiž na závěr pro spravedlnost poznamenáno, že se to mnohde děje. Že se péče o znevýhodněné lidi od revoluce nebetyčně zlepšila. Věc je však tak naléhavá a důležitá, že nesmí být ani jedno místo, kde je s nimi zacházeno zle.