Na demonstrace v Minsku nechodí už dvě stě tisíc Bělorusů, ale „jen“ sto tisíc, vedení opozice je zčásti za hranicemi, zčásti ve vězení. A ani ti, kteří zůstali na svobodě, nemají žádný plán, jak by mohl odpor proti zmanipulovaným volbám nabrat druhý dech. Druhý dech naopak nabral režim, změnil taktiku, rozsévá strach, cíleně útočí na aktivisty a hlavy opozice.

Evropská unie sice přijala sankce proti dvacítce představitelů režimu, možná pošle nevládním organizacím v Bělorusku nějaké desítky tisíc eur. Ale zdá se, že do skutečného souboje o demokracii v Bělorusku se s Ruskem Vladimira Putina nikomu v Evropě nechce.

Bělorusko tak začíná připomínat naštěstí zatím mnohem méně krvavou verzi maďarské protikomunistické revoluce v roce 1956. Také tam hrdinně bojující obránci Budapešti marně čekali, že jim Západ proti sovětským tankům nějak pomůže. A nepomohl. Dnes navíc putinovské Rusko nemusí do Minsku posílat tanky. Stačí nová verze „zelených mužíků“ z okupace Krymu, „hnědí mužíci“ v minských ulicích, kteří mlátí tyčemi demonstranty a unášejí lidi.

Pokud chtějí EU a Západ demokracii v Bělorusku opravdu pomoci, musí na Minsk a na Moskvu vyvinout mnohem větší tlak než dosud. Jít opravdu do tvrdé sankční a obchodní války. A režimy Lukašenka a Putina vyhladovět. V opačném případě vyhladoví oni běloruské demokraty a touhu po svobodě utopí v represích.