Když o něm mluví šéf resortu Robert Plaga, opakuje jedno klíčové slovo – podpora. Učitelé, ředitelé i žáci zkrátka potřebují být jištěni. Dobrými rámcovými vzdělávacími programy s proškrtaným obsahem požadovaného učiva.

Profesionály, které ředitele zbaví administrativní a údržbářské zátěže. Odborníky na dětskou duši, kteří kantorům pomohou s neblahými jevy mezi lavicemi. A samozřejmě penězi.

Zemanova čínská avantýra

Vládní závazek, že na konci volebního období pedagogové budou mít průměrný plat 45 tisíc korun, je chvályhodný. Ale není systémový. Chápu ministryni financí, která nechce zákonnou valorizací kantorských mezd zatížit budoucí rozpočty, ale zrovna v tomto případě by měla zvážit pirátský návrh.

Ten je jednak v souladu s plánem na pětiprocentní výdaje státu na školství, jednak bere v úvahu dramatické vyprazdňování sboroven. Mladí se do nich nepohrnou, nebudou-li dobře zaplaceni. A starší neúprosně odcházejí do důchodu.

Babiš verze 2020

Pokud vládnoucí garnitura nevezme závěry Strategie 2030+ vážně, zůstane zase všechno jen na papíře. A protože peníze jsou vždy až na prvním místě, bylo by žádoucí se nad námětem Piráta Lukáše Bartoně zamyslet. Stejně jako nad tím, zda je normální, že žáci předposledního ročníku středních škol stále nevědí, z čeho budou maturovat. Odpověď je nabíledni: není.