„Na internetovém bazaru si všimli inzerátu, který nabízel rozprodání neorenesanční vily na materiál,“ přibližuje okolnosti místostarosta Martin Pour, který je s novými majiteli v kontaktu.

NOVÁ ŠANCE

Během let se vystřídalo několik majitelů. „Fungovala do konce devadesátých let dvacátého století jako nájemní bytový dům. Poslední roky byla opuštěná. Scházely se tam různé party. Možná i kvůli tomu dvakrát vyhořela,“ uvádí Pour. O případném odkupu chátrající budovy jednalo s tehdejším majitelem před lety město. Finanční situace ale diskuse zastavila. V tu dobu se totiž realizoval nákladný projekt Město bez bariér.

Počítá se i revitalizací zahrady, která by také měla korespondovat s původním konceptem upraveného lesoparku. Na projektu se budou podílet krajinářští architekti Krejčiříkovi z Valtic, s jejichž významnou prací se můžete setkat v národních kulturních památkách či památkách UNESCO.

„Němečkovi chtějí vilu prezentovat jako Němečkovi chtějí vilu prezentovat jako svébytnou a jedinečnou architekturu, o konkrétním využití se stále přemýšlí a jedná. Řešíme zahradu pro zámek. Město Hořice nyní řeší využití pro svůj zámek a proto i přemýšlíme jak by se to dalo koncepčně propojit,aby se tyto dvě významné místa přirozeně doplňovala a obohatila nabídku pro Hořické občany i turisty apod.“uvádí místostarosta a architekt v jedné osobě Martin Pour.

POHLED DO HISTORIE

Na přelomu devatenáctého a dvacátého století se v Hořicích rozvíjel textilní průmysl. Židovská rodina Goldschmidtů nejdříve postavila tkalcovnu na Borku. Úspěšní továrníci si poté nechali zpracovat projekt od vídeňského architekta Fridrycha Gloubeho a spolu se stavitelem Josefem Hockem celou stavbu s jedinečným dispozičním schematem a lá Andrea Palladio.

Stavba tovární rezidenční vily se uskutečnila na konci devatenáctého století. Při výstavbě byl využit místní pískovec a bohatě zdobená budova se stala vyhledávaným vzorem v širokém okolí. Součástí velkého pozemku býval i sofistikovaný lesopark.

Že se Goldschmidtova vila stala inspirací i pro další hořické stavby, dokazují hned tři příklady. Na jejich realizaci se podílel stavitel Josef Hocke, který projektoval budovu čp. 188 ve Škrétově ulici, čp. 647 nacházející se u nádraží a čp. 149 „U lva“ na náměstí Jiřího z Poděbrad.

BUDÍ ZÁJEM

Místní obyvatelé tuto dobrou zprávu vítají a zajímají se. Zpráva vystavená na webu městského úřadu, pojednávající o opravě vily, vzbudila velký zájem a stala se vůbec nejčtenější za poslední dobu. „Lidi se o tom baví. Mysleli si spíš, že se budova nechá strhnout. To by byla škoda,“ říká paní Eva. „Víme o tom. I známí, co Hořicemi projížděli, se zmínili, že si všimli lešení u vily. Dalo se to konečně do pohybu,“ komentuje dění paní Mirka.