Aby se jim člověk ubránil a ušetřil si jak nervy, tak hlavně rodinný rozpočet, existuje několik rad a způsobů, které pro Deník zformulovala jedna z nejpovolanějších osob, jež se problematikou Šmejdů dlouhodobě zabývá – Romana Mazalová (na snímku), psycholožka se specializací na problematiku reklamy a marketingu a spoluautorka dokumentu Šmejdi. Nyní spolupracuje s Policií ČR a objíždí města a vesničky v České republice, kde o této problematice v rámci seminář s názvem Nedáme se hovoří s lidmi, hlavně seniory.

Kde vznikla myšlenka jezdit přímo za seniory a pořádat „prodejní akci" s vodítkem, jak se ubránit Šmejdům?
Celá idea vznikla tak, že jsme se Silvií Dymákovou natočily dokument Šmejdi. S tímto snímkem jsme poté jezdily na různé besedy, kde jsem zjistila, že přesto, že seniorům o nepravostech Šmejdů říkáme, a přesto, že i oni vědí, že je to velký podvod, tak tam mnoho z nich na předváděcí akce jezdí. A jelikož jsem akademik, tedy přednáším na vysoké škole, tak mě napadlo, jak to udělat jinak. Nějak, aby se opravdu lidé těmto podvodníkům naučili říkat NE. Při těchto úvahách jsem také přemýšlela, kde je ten hlavní problém.

A přišla jste na něj?
Snad ano. Myslím si, že tím hlavním problémem je, že většina seniorů jsou slušní lidé, kteří žili v jiné době, době, kdy mluvené slově mělo nějakou váhu, v době, kdy to, co člověk řekl, platilo. Proto je důležité jim říct, že tato doba je dávno pryč a je opravdu důležité říci Šmejdům to kouzelné slůvko Ne.

Jsou podvodníci pro seniory neznámou? Respektive, jak na vaše slova a rady reagují?
S různými podvody se setkala většina seniorů, ale jen malé procento to přizná. To se ukázalo i na úspěšnosti snímku Šmejdi. Protože všichni senioři tam byly a nebylo pro ně překvapení co vidí, ale bylo to překvapení pro mladé lidi. Většina z nich se pak ptala: „Opravdu to tam takhle vypadá? Vždyť na podobné akce jezdí moje babička."

Blíží se čas Vánoc. To je doba, která různým podvodníkům hraje do karet a vystrkují své růžky. Na co by si lidé měli nejčastěji dát pozor?
Lidé by si měli dávat hlavně pozor na to, když je někde napsáno: Výhodná nabídka, výrobek XY zdarma, Speciální akce, Sleva. Na to slyšíme všichni, ne jenom senioři. Všichni si pak musí uvědomit, že avizovaná „cena" je mnohdy daleko vyšší. A to jen proto, aby se mohla zlevnit. A i tak se v důsledku nezlevní. Další důležitou radou je, nedávat své osobní údaje, telefonní čísla. A pokud někdo telefonuje, tak rezolutně říct ne. Jednoduše, být obezřetný a mít selský rozum. Pozor na takové to zvláštní přátelení a familiérní tón. Nenechte se oblbnout lichotkami a vnucováním.

Narazila jste na osobní údaje. Můžete prozradit, jaké jsou finty Šmejdů na to, aby z nás kontakty vymámili?
Nejčastěji se tak stává v obchodních centrech. Například k vám přistoupí sličná prodavačka parfémů, která vás sice nakonec, to v tom nejlepším případě, ke koupi nezlomí, ale na konci vám řekne, že je sice smutná, že jste výrobek nekoupil, ale že ještě musí pro firmu udělat malý dotazník spokojenosti zákazníků. A to většina lidí ráda udělá. A tak se získávají tyto údaje, které jsou mezi Šmejdy takřka zlatým dolem a dost často se s nimi čile 
obchoduje.

Se Šmejdy se můžeme opravdu potkat všude. Jaká je tedy taktika proti nim?
Ve všech případech je nejdůležitější rada říct: Ne, nemám zájem. Ne, je totiž jediná odpověď, na kterou ten prodejce nemůže nijak navazovat a nemůže vás nikterak přemlouvat. Další rada je, nevymlouvat se, odolat hned na začátku, což je daleko snazší, než na konci, a nesnažit se zaplétat do svých výmluv. To je pro podvodníky voda na jejich mlýn. Pokud jemu nebylo trapné mě oslovit, tak mě nemůže být trapné mu říct to, již v tomto rozhovoru tolik zmiňované, Ne.

Mnoho seniorů má doma možnost přihlásit se na internet. Mohou například, když vidí nějaký podezřelý leták, někam kliknout či zavolat?
Mohou zavolat buď na dTest, či na Českou obchodní inspekci. Tam budou jedině rádi, že jim dávají podnět a také jim často poradí, na jaké nové techniky prodejců si máte dát pozor. Například nyní se na Jičínsko chystá firma, která v letákové kampani hlásá, že se blíží losování o sto tisíc korun. Jakmile se pak člověk na takové „slosování" dostaví, začnou výmluvy: „Moc se omlouváme, ale spletli jsme si datum. Ale nevadí. Jako kompenzaci vám nabízíme voucher na 140 tisíc, za který zaplatíte pouhých pět tisíc korun. A pokud neutratíte těch 140 tisíc za námi přivezené výrobky, tak vám peníze do tří dnů zašleme." Tím jim senioři v dobré víře dají ještě svá čísla účtu, ale peněz se nikdy nedočkají.

Při různých varováních se často objevuje pojem Cenová kotva. Můžete jej vysvětlit?
Prodejce záměrně nazývá výrobek jiným jménem, než jsme zvyklí. A to z toho důvodu, abychom neměli možnost srovnání. Protože, pokud senioři vědí, že vysavač stojí tři tisíce, tak on to nemůže nazvat vysavačem. Lidem by ten jejich „LUX" pak přišel předražený. Pak řekne, že jejich LUX je dobrý v tom a v tom a stojí „pouhých" šedesát tisíc korun. Čímž nastaví cenovou kotvu, že LUX stojí 60 tisíc. Dvě hodiny jim vysvětluje, proč stojí tak strašně moc a pak přijde snižování ceny, dohoda mezi čtyřma očima: „Pojďte se mnou ke stolečku, je to jenom pro vás, ale nikomu to neříkejte," a podobně. V tu chvíli člověk v mozku přecvakne na to, kolik ušetří. Nikoliv na to, kolik zaplatí.

Naletěli jste už někdy Šmejdům?

Šárka Šandová, ředitelka Hořického gymnázia
Nenaletěla. Možná je to proto, že zatím nejsem jejich cílová skupina. Navíc letáky se zaručeně výhodnými nabídkami vůbec nečtu. Nečtu vlastně žádné reklamní letáky. Pak se ale taky často stává, že mi utečou i zajímavé akční nabídky a slevy v zavedených obchodech. Vyrovnávám se s tím ale celkem dobře.

Aleš Hlawatschke, starosta Konecchlumí
Šmejdovi jsem jednou naletěl a konkrétně tomu mladšímu, tedy Pavlovi. Na fotbalovém soustředění si u oběda vytrhl vlas, dal jej na kraj svého talíře, a když jsem přišel ke stolů já, prezentoval to jako práci kuchařek. Tímto jsem byl po obědě, a že jsem Pavlovi Šmejdovi naletěl, mi bylo prozrazeno až pár dní poté. Jinak všechny ty „agenty s teplou vodou", kteří se snaží nabízet vše možné i nemožné, považuji za charakterní odpad naší společnosti a věřím, že jednoho dne i jako ten odpad skončí. Tedy v popelnici, spolu se svými prodanými „zázraky" a ve společnosti všech těch, kteří jejich zvěrstva přímo i nepřímo podporují.

Bohdan Čančík, správce Sboru Jednoty bratrské v Nové Pace
Těm ne. Měl jsem ale onehdá problém s jednou firmou dodávající okna od kvalitního výrobce, když mi chtěla nakonec dodat od jiného výrobce za stejnou cenu. Naštěstí jsem to včas odhalil. Ale musel jsem čelit velmi silné manipulaci a lžím. Peníze mi vrátili až prostřednictvím právničky. Jsem rád, že je v Pace zakázán podomní prodej. I to je určitá ochrana slabších lidí.

Jaroslava Komárková, ředitelka ZUŠ Jičín
Šmejdům jsem nenaletěla, ale na jedné takové akci jsem kdysi byla a byla jsem dost překvapená, co jsou důchodci schopni všechno koupit a zaplatit.