„Jsme všichni kamarádi, známe se z doby, kdy jsme se setkávali v divadle DNO,“ vysvětluje režisér, herec a kreslíř komiksů Jiří Jelínek. Spolu s Matějem Pospíšilem, Monikou Jelínkovou, Dianou Čičmanovou, Markétou Stránskou, Zuzanou Cejnarovou a Monikou Němečkovou během týdne pečlivých příprav a zkoušek sestavili unikátní divadelní revue. 

Představení Hospoda aneb tady máte legraci s harmonikou tahací vzniklo na základě skutečných událostí zaznamenaných v místních kronikách přímo na míru kulturního sálu bývalé hospody a odehrálo se pouze třikrát. „Chtěli jsme oživit místní hospodu tak, jak ji mohl navštívit se džbánkem švec z č.p.79 někdy mezi válkami. A jak ji navštívil ten samý člověk o řadu let později už jako vrátný textilky,“ říká Jelínek.

Nutno podotknout, že se to podařilo. Při každém představení bylo plno.Kapacita byla lehce limitována potřebou umělců pohybovat se po celém prostrou sálu, kde bylo sezení pro diváky rozmístěné tak, aby se cítili přesně jako v hospodě. Jaké bylo překvapení obecenstva, když jim vystupující začali přinášet orosené půllitry s točeným pivem!

Loutky i moderní technologie
Herci během šedesáti minut provedli diváky obrazy významných událostí Roškopova i nahlédnutím do každodenních radostí a starostí, se kterými se místní potýkali třeba před dvěma sty lety. To vše za hudebního doprovodu a písní spolu s důvtipnými rekvizitami, animacemi a projekcí, která v jednu chvíli vykouzlila úsměvy na tvářích a v zápětí mrazení v zádech. „Byl to hodně silnej zážitek. Dějinné paradoxy. Nejsilněji na mě působil obraz z první světové války, kdy bylo z kronik patrné, jak lidé postupně ztrácejí naději,“ svěřuje svoje dojmy režisér. 

Patos zde ale místo nedostal. Zato osobitý humor, který však citlivě pracoval s osobními příběhy lidí, se stal prostředkem nejen uměleckého vyjádření, ale také společného sblížení. 

Zákulisí
„Na Letních dílnách se podílíme osmým rokem. Chtěli jsme vytvořit něco, co se bude přímo dotýkat místa. Nápad jsme nechávali zrát,“ popisuje Jelínek, který má v Roškopově své rodové kořeny. V domě s číslem popisným 97 žili jeho praprarodiče. 

Kateřina Krejčová, předsedkyně spolku Open Art a hlavní vedoucí projektu Letních dílen, sháněla dostupné kroniky, pročítala je a po celý rok postupně žádala místní obyvatele o dochované historické fotografie. Adéla Krejčová, která je rovněž organizátorkou místního kulturního a edukačního dění, osobně zvala místní obyvatele a hovořila s nimi o připravovaném divadle. Potvrzením skvěle odvedené práce, na které se významně podepsalo osobní nadšení jednotlivců, se stal projevený zájem a nadšený potlesk početného obecenstva.

„Dostali jsme další nabídky, ale odmítli jsme. Musí to být jako kronika. Objevit se a zase zmizet. Chtěli jsme, aby to bylo dobré představení, ale aby to tady taky skončilo,“ uzavírá povídání o unikátní divadelní události Jiří Jelínek.