Církevní restituce brzdí rozvoj měst a obcí

Rozvoj vesnic i měst bývá často komplikovaný. Buď na potřebné investice chybí peníze, nebo jim stojí v cestě blokovaný církevní majetek.

Nemovitosti, které byly církvím v letech 1948 až 1990 zabaveny, mnohdy spadají do katastru obcí. Ty s nimi ale kvůli zákonu z roku 1991 nemohou nakládat. Budovy chátrají, pozemky nelze využít.

„Ano“, které vláda ve vztahu k restitucím v lednu letošního roku vyslovila, by mohlo několikaletý kolotoč dohadování uzavřít a vše změnit.
To by uvítala i nejedna obec na Jičínsku. Příkladem za všechny mohou být Holovousy. Církevní restituce jim komplikují „život“ v části Chodovice. „Máme tu zablokované pozemky pod dnes již bývalým koupalištěm,“ informuje starostka Martina Berdychová.

Problematická náves

Chátrající nádrž se sice podařilo přebudovat na retenční vodní plochu, další stavby v jejím okolí už se ale umístit nedaly. „Problematická je i náves. Platíme za ni pozemkovému fondu roční nájem, abychom mohli udržovat zeleň či autobusovou zastávku,“ pokračuje starostka. Obec se snaží rovněž o zachování funkčnosti veřejného osvětlení, jeho rozšíření ale není možné. Stejné je to i s umístěním dalších objektů na návsi – nejde to.

Zablokované jsou i parcely, jež by se daly využít k výstavbě rodinných domů. Problém církevních restitucí ovlivňuje také možnost opatřit stávající dopravní komunikace novým povrchem. A aby toho nebylo málo, ztroskotal i záměr obnovit rybník v lokalitě Sudol. Tím by byly opět dotčeny církevní pozemky. Světlým bodem je tak asi jen fakt, že kostel i hřbitov již římskokatolická farnost převedla do majetku obce.

V příznivý vývoj restituční problematiky však nedoufají pouze celé obce, ale i jednotlivé osoby – jako například Josef Papoušek, starosta Úlibic: „Rodiče užívají léta pozemek církve, který je součástí zahrady u domu. Žádali jsme o směnu, ale nebylo to možné, tak předpokládáme, že to restituce změní.“

O tom, jakým směrem se bude celá záležitost dále vyvíjet, rozhoduje Parlament ČR. Šárka Jebavá