Loukotě a řemeny aneb Jak cestovali naši pradědové
Jičín – Nejstarší vozy přijely o víkendu do Jičína na již páté setkání veteránů Loukotě a řemeny.
Tereza Černá
88×foto Diskutovat (0) 8.8.2011 5:08 aktualizováno 8.8.2011 11:22
Flashový přehrávač se spouští.
Pokud se vám nespustil, aktualizujte si ho zde.
Přes čtyřicet historických vozidel s datem výroby do roku 1918 projíždějících krajinou uvidíte jen na málo místech Evropy. V Čechách a na Slovensku jen na jediném místě – v Českém ráji.
I když Valdštejnovo náměstí bylo v sobotu přeplněno trhovci a výstava veteránů se tlačila v jeho dolní části, nablýskaní krasavci způsobili hotové pozdvižení: ,,Podívej, co se to tam děje?“ Bylo slyšet z úst nezasvěcených, kteří spěchali ke stanovišti, kam automobily a motocykly přijížděly. V Jičíně se o víkendu konal pátý ročník setkání historických vozidel do roku 1918 s názvem Loukotě a řemeny.
V pátek se účastníci sjeli do kempu Rumcajs, odsud pak vyjeli na noční jízdu. Druhý den se majitelé se svými plechovými oři představili na Valdštejnově náměstí, odkud startovali na projížďku Českým rájem vedoucí přes Mladějov, Libošovice až do Mnichova Hradiště, zpět přes Branžež a Sobotku až do Jičína. Tentokrát se ale nejednalo o soutěž, nýbrž o setkání. ,,Řidič má co dělat, aby jeho vozidlo vůbec jelo, nechceme je proto zatěžovat ještě úkoly po cestě. Samotná jízda je to, co účastníky těší,“ vysvětluje jeden z organizátorů Jan Zápotocký z Veteran Car Clubu Jičín.
Akce Loukotě a řemeny ukázala několik unikátů, například nejstarší vozidlo zde byl americký kočár poháněný benzínem značky Holley z roku 1895. ,,Je to jeden z prvních strojů, který nepoháněla zvířecí síla, a dokázal ujet delší vzdálenost, tehdy se tím rozumělo několik kilometrů. Ze začátku si samozřejmě tento vynález mohli pořídit jen bohatí lidé, mecenáši.
Když se začalo z pásovou výrobou, vozy začínaly být dostupnější. V počátcích motorismu si americký dělník pracující u Forda mohl pořídit automobil za dvouletý plat,“ informuje nás Jan Zápotocký. Dále uvádí, že počátky nebyly vůbec lehké, cesty totiž byly prašné a plné ostrých kamenů, vozidla musely mít několik rezerv. Koně projíždějící kolem se plašili. Proto vznikl také tzv. praporkový zákon platný do roku 1904 – před každým automobilem musel jít vždy chodec s červeným praporkem a uvolňovat cestu.
Řídit takového veterána chce přeci jen zkušenosti. ,,Musíte provést více úkonů při startování, vše je totiž ještě mechanicky nastavovatelné. Většina vozů nemá startér, používá se tedy klika. řidič si musí zvyknout na to, že řazení je na druhé straně, mnohdy venku. Brzdy nejsou dokonalé, spíš zpomalují než brzdí,“ říká Zápotocký.
Mezi ostřílenými chlapi tu je přeci jen výjimka, dvacetiletá motocyklistka Lucie Geislerová: ,,K lásce ke strojům mě přivedl můj otec. Už jako malá jsem spíše místo panenek dostávala lego a mašinky a zůstalo mi to. Staré motorky, které tu vidíte mají tu zvláštnost, že každá má ovládání někde jinde, každá je svým způsobem originál.“
6°C
10°C
