Hovoříme o otevření nové chráněné dílny a prostor, které vybudovalo nákladem 400 tisíc korun Občanské sdružení Sportem proti bariérám – Český ráj v Suchardově ulici v Nové Pace. Včera bylo zařízení slavnostně otevřeno v době od 14 do 18 hodin pro veřejnost. „Abychom tu byli všichni spokojeni a naplnili svůj život něčím smysluplným,“ pronesla při slavnostním přestřižení pásky Olga Kosejková.

 Příchozí si mohli prohlédnout novou chráněnou dílnu, kontaktní místo sociálních služeb a prodejnu výrobků klientů chráněné dílny.

 Pracovníci sdružení hosty seznámili se všemi aktivitami včetně poskytování sociálních služeb, zaměstnávání handicapovaných lidí, jejich sportovních aktivit, a také informovali o projektu Středisko handicapovaných sportovců, které by mělo vyrůst ve sportovní zóně Nové Paky.

 Jak připomněl člen sdružení Ladislav Kratina, dílna fungovala v provizorních podmínkách v Domově mládeže střední pedagogické školy, kde ale bylo pro všechny aktivity málo prostoru. Proto sdružení hledalo nové zázemí a našlo je v rodinném domě v Suchardově ulici. Majitel byl nakloněn i potřebné rekonstrukci včetně bezbariérových přístupů.

Obětavá a neúnavná Olinka podotýká, že sdružení téměř vše rekonstruovalo vlastními silami. Velkou finanční podporu zajistilo město, sponzoři, a pak samo občanské sdružení, které je sice neziskovou organizací, přesto z vlastních zdrojů – prodejem výrobků chráněné dílny soustředilo asi jednu třetinu nákladů.

 V chráněné dílně najde práci deset zaměstnanců. Jeden z nich, Jiří Vokurka (na snímku č. 2 ) se nám svěřuje: „Pro mě to znamená hodně. Mohu se zde realizovat, jsem v kolektivu lidí, je mi tu fajn.“ V chráněné dílně pracuje tři roky, předtím byl doma. „Tam bych se zbláznil, hlavně, že jsem mezi svými,“ znovu důrazně připomíná. Být zařazen do kolektivu a nesedět nečinně doma, to je snad nejdůležitější pro všechny. Slova šestadvacetiletého Ladislava Pecha nám to potvrzují. „Práce tady je pro mě moc důležitá. Být sám doma je nesnesitelné.“ Sportovní náčiní tu vyrábí i pětatřicetiletý vozíčkář Vlastimil Hudeček. „K této práci jsem se dostal přes Honzu Pelikána, se kterým jsme se poznali v Košumberku. Nemusím sedět doma, mám co dělat a jsem moc šťastný.“

 Do Paky zavítala i proděkanka pro praxi a celoživotní vzdělávání pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové. „Chystáme se s tímto zařízením uzavřít smlouvu o spolupráci. Měla by nám umožnit, aby zde naši studenti vykonávali praxi.“ Takže další pomocná ruka pro hendikepované spoluobčany. Díky za ni.