Bylo by zajímavé vědět, u koho se tehdy v obci zdržovali, protože máme k dispozici originální dopisy, které děkují za péči, kterou jim čeští občané tehdy věnovali. Šlo o vojáky jmény Daniel W. Parr z Londýna, Eric Whitaker z Huddersfieldu, Stanley Savery ze Seaton Delaval a holiče křestním jménem Daniel.

Vybíráme z několika dopisů – ke kterým se zachoval i český překlad a jsou adresovány komusi z tehdejších obyvatel Libuně:

Drahý příteli,
upřímně doufám, že Vy i všichni Vaši drazí jste dokonale zdrávi. Váš vítaný dopis s fotografiemi mne tolik potěšil. Domů jsem se bohudík dostal bezpečně, a rodinu svoji jsem nalezl obstojně zdravou a dobré mysli. Všichni byli ovšem plni radosti, že mne zase vidí, a důkladně jsme to společně oslavili.
Ještě jedna velká příležitost se pro mne udála brzy po mém příchodu domů. Totiž to, že jsem se oženil se svou drahou nevěstou Louisou, která na mne tak trpělivě čekala po celá ta dlouhá léta mého zajetí.

V nynějším svém štěstí mohl by, myslím, člověk snadno zapomenouti na všechno to zlé, co předtím prožil. Jedno si však budu vždycky pamatovat, a sice Vaši velikou laskavost ke mně a také k mým kamarádům, za našeho krátkého pobytu ve Vaší vesnici. Za to se Vám nikdy nebudeme moci plně odvděčit; děkuji Vám však z hloubi svého srdce, a po celý život Vám budu díky zavázán.
Končím, drahý příteli, přáním všeho nejlepšího do budoucnosti Vám a Vašim milovaným. Bůh Vám všem za mne žehnej,
Váš upřímný D.W. Parr

A další dopis následoval asi za půl roku:

Drazí přátelé, doufám, že mi prominete, že jsem tak dlouho neodpověděl na Váš milý dopis, který jsem dostal někdy v únoru. Především Vám chci poděkovat za rozkošné fotky z kraje ve Vaší vlasti, a také za dopis. Důvod, proč jsem na Vaše psaní tak dlouho neodpovídal, je ten, že mne stihl velmi zlý malér, a to několik dní po mém sňatku. Vrátil jsem se na vojnu za dva dny po své svatbě, byl jsem roentgenován a zvěděl ke svému překvapení, že jsem dostal tuberkulózu; to ale, myslím, člověk mohl očekávat, po pěti létech v německém uhelném dole. Byl jsem od srpna v sanatoriu, teď však mohu s radostí říci, že jsem se dobře uzdravil a jsem zase doma u své ženy.

Těšilo mne, že se Vám a Vaší rodině dobře daří, a sázím se, že jste asi hrdí na svého malého synáčka. Litoval jsem smrti Vašeho dědečka, neboť se na něho docela dobře pamatuji. Nezapomenu nikdy, jak jsme se tehdy nasmáli, když se místo vína napil čajového výtažku, pamatujete se?
Milí přátelé, chtěl bych Vás všechny velmi rád navštívit a těšilo by mne nesmírně, kdyby moje žena Vás mohla poznat, a uvidět krásný kraj, kde žijete; obávám se však, že si takovou cestu nebudu moci dovolit – jednou se nám snad ale poštěstí, abychom se zase sešli.

Přikládám několik lístků s pohledy na známá místa v Londýně, které se Vám doufám budou líbit. A nyní, milí přátelé, moje žena i já Vám přejeme hodně štěstí a zdraví, a buďte s Bohem! Se srdečným pozdravem Váš Daniel W. Parr

Tolik z válečné a poválečné korespondence. Co o tom víte? Napište! Více snímků u toho článku připojených ve fotogalerii.