Před dvěma lety začal pro Jakuba Pospíšila z Tuře Štědrý den stejně jako ty předchozí. Užíval si pohodové Vánoce doma se svou rodinou. Až do okamžiku, kdy mu zazvonil mobilní telefon. Když ho zvedl, na druhé straně se ozývaly jen zvláštní zvuky a chrčení.

Podle čísla tehdy jednadvacetiletý Jakub poznal, že na druhém konci je jeho strýc. Zkoušel mu volat zpět, ale bez úspěchu. Rozhodl se tedy, že se po něm půjde podívat. Věděl, že strýc má vážné problémy se srdcem a tak si byl vědom i toho, že musí jednat rychle.

„Šel jsem rovnou na jedno konkrétní místo, protože tam strejda často chodil na procházku. Bohužel, napoprvé jsem ho nenašel," vzpomíná na okamžiky hrůzy mladý muž, který už téměř deset let působí u sboru dobrovolných hasičů. Jelikož strýce neobjevil a minuty ubíhaly, poprosil Jakub o pomoc policisty. Ti dorazili na místo téměř okamžitě i se speciálně cvičeným psem.

Jakub se ale nechtěl jen tak vzdát a na ono oblíbené místo muže, který už v tu chvíli bojoval o život, se ještě jednou vrátil. Tentokrát se rozhlédl asi pozorněji, jelikož příbuzného zahlédl ležet na zemi. Kuba ani na vteřinu nezaváhal a zavolal záchranku.

„Na dispečinku mi řekli, co mám dělat. Celou dobu jsem byl s nimi ve spojení. Jelikož strejda už tou dobou nedýchal, musel jsem zahájit srdeční masáž," vypráví děsivý vánoční příběh se šťastným koncem.

Záchrana lidského života přitom není nic jednoduchého. Jen málokdo dokáže v okamžiku, kdy rozhodují vteřiny, zachovat chladnou hlavu. Pro Jakuba tohle ale není vůbec problém. Podle něj v tu chvíli nepřemýšlíte a jednáte v podstatě instinktivně. „Nevím, jestli mi pomohlo to, že jsem dobrovolný hasič, ale v tu chvíli je ku prospěchu úplně všechno," usmívá se Kuba, který sám sebe považuje za velkého kliďase.

Za svůj hrdinský čin byl Jakub letos v květnu oceněn medailí za záchranu lidského života. Mladého muže na cenu nominoval samotný zachráněný Tomáš Vích, který podle svých slov svému synovci nikdy nepřestane být vděčný.

„Nikdy mu nedokážu dostatečně poděkovat. Nepamatuji si přesně, co se stalo. Problémy se srdcem mám dlouhodobě a jsem i na transplantační listině. Lékaři mi doporučili krátké nenáročné procházky. Proto jsem tenkrát vyrazil na čerstvý vzduch. Pak už jen vím, že se mi udělalo špatně, tak jsem si na chvíli sedl. Probral jsem se až druhý den v nemocnici," popisuje nešťastnou souhru událostí Tomáš Vích a dodává, že mu lékaři hned řekli, že nebýt Kuby, už by nebyl mezi živými.

Vích se rovněž u doktorů informoval, zdali on sám mohl nešťastné události předejít. „Samozřejmě mě zajímalo, jestli jsem něco nezanedbal. Srdce mi teď už pracuje pouze na patnáct procent a doktoři mi řekli, že se podobným komplikacím nedá úplně předejít," zamýšlí se muž, který byl až do svých zhruba šestatřiceti let úplně zdravý. Pak ale bohužel, tak jako většina, přechodil chřipku. Obyčejná viróza se změnila na boj o život, který zatím ani po dlouhých pěti letech neskončil.

„Teď už jen čekám, až se najde vhodný dárce a já budu moci podstoupit transplantaci. Díky Kubovi se snad už brzy dočkám," neskrývá dojetí T. Vích.