Lázně Železnice v novinách v průběhu času

1) Předvoj 6.7. 1961 Ročník 2, číslo 27, str. 2
ZDRAVOTNICE O TITUL (dvě fotografie s popisem a) kolektiv rehabilitačních pracovnic soudružky Anna Kajinková, Marie Bláhová, Marie Keblová, Zdeňka Zikmundová, Věra Chvojková a Anna Krupičková b) Ve státní léčebně v Železnici, kde se léčí dětská mozková obrna, jsou nyní na léčení i tři děti ze zahraničí, Daniela Vaiculescu z Rumunska, Anna Maria Rignanese z Itálie a Voloďa Talaevskij ze Sovětského svazu.

ŽELEZNICE (aru) – O malé pacienty v železnické léčebně se stará i kolektiv rehabilitačních pracovnic vedený soudružkou Zdeňkou Zikmundovou, který soutěží o titul Brigáda socialistické práce.

Zalistuješ-li v jejich pečlivě vedené kronice, dočteš se o jejich plánech a skutcích. Každá členka kolektivu má svůj osobní závazek. Anna Kajinková zvýší si kvalifikaci a bude pečovat o květinovou výzdobu v oddělení fyzioterapie, soudružka Bláhová pravidelně čtrnáctidenně připraví politické besedy, Marie Keblová se bude zdokonalovat ve znalosti a odborné ruské články překládat do češtiny a s jejich obsahem seznamovat kolektiv. Překlady z německé odborné literatury si vzala na starost vedoucí kolektivu soudružka Zikmundová, jež bude mimo to pracovat na výzkumném úkolu. Věra Chvojková si zalíbila maňásky a tak bude těm nejmenším bude hrát divadlo a s těmi, kteří již sami chodí, půjde na vycházky do blízkého okolí Železnice. S maňásky ji pomůže i soudružka Keblová. Soudružka Anna Krupičková si vzala na starost vyzkoušet, která umělá hmota bude nejlepší na výrobu dlah.

Všichni pomohou železnickému zemědělskému družstvu. Jejich závazky nezůstaly jen na papíře. Plnění závazků kontrolují. Ani na družstvo nepomněly. Ve volném čase odpracovaly při jednocení cukrovky 50 hodin.
Nyní si svůj závazek rozšířily. Pomohou při zřízení poradny pro děti postižené ranou obrnou v Lomnici nad Popelkou. Vždy jedna členka kolektivu, jednou či vícekrát měsíčně bude do lomnické poradny jezdit, aby zacvičila vedoucí sestru do rehabilitačního cvičení. Ještě o jeden velmi pěkný bod svůj závazek rozšířily. Zastoupí v případě absence sestry v lůžkovém oddělení.

Je to teprve počátek dobře nastoupené cesty. Vede je láska k práci, která vrací dětem zdraví, proto ve své činnosti určitě vytrvají.

2) PŘEDVOJ 21. PROSINCE 1962, ROČNÍK III., strana 2
Městečko zázraků - 2 fotografie s popisem:
a) Sestřička Jana umí nejen dobře vyprávět pohádky, ale také nakrmit všechny děti, které nají ochrnuté ruce.
b) Kolikrát se ještě vykoupu a kdy se uzdravím sestřičko?

Tak kdosi nazval malé město, ležící na úpatí Českého ráje – Železnici A motivem uje asi jeden z desítek podobných příkladů: do městečka přibude malý pacientík o berličkách – nebo ho dokonce přinesou na nosítkách.

No a po nějaké době opustí městečko bez berliček a bez nosítek. Stojí – jde – běží – a to všechno jen tak na svých vlastních nohou. Jak mu je dobře – jak vychutnává jak vychutnává každý svobodný pohyb, to si dovede málokdo představit.

Jednou dostalo městečko návštěvu až z Bukurešti. Chlapci bylo sedm let, jmenoval se Radu Dan Brebenel: bez cizí pomoci nemohl udělat ani krok. Před tím zcestoval kus světa, ale nikde si nevěděli s jeho pravou rukou a nohou rady.. Teprve od nás ze Železnice se vracel do své vlasti bez berlí.

Ano, to jsou zázraky ve službách toho nejcennějšího – lidského zdraví. Vracejí je dětem – postiženým nejtěžšími následky rané dětské mozkové obrny. Jaká ke to vlastně nemoc ta dětská mozková obrna či perinatální encephalopatie?

Je to poškození určité partie mozku a v důsledku toho porucha hybnosti některých částí těla. Příčiny mohou být různé. Bývá to nedonošenost, těžký porod, novorozenecká žloutenka, onemocnění matky během těhotenství třeba spalničkami, kojenecké záněty plic, ale i mechanické poškození hlavičky dítěte při porodu. Ve všech případech této choroby je poškozen mozek, přičemž inteligence nemusí být omezena.

Železnický ústav má za sebou už 11 let úspěšného trvání.Lékaři tu ovšem nečarují, ale úspěšně pracují. Zázraky tohoto druhu jsou prací lidských rukou a mozků, které vynalézají nové léčebné pomůcky, zdokonalují je, a přizpůsobují dětskému chápání.

Mnohé doplňky léčby jsou spojeny se zábavou, aby se jim děti podřizovaly rády a bez pocitu únavy. Na podlaze jedné velké místnosti je namalovaná šachovnice. Děti zde hrají dámu, ale s velkými kostkami, těžkými jedenapůl kilogramu. Jinde si zase posilují plíce na foukacím kulečníku.
Léčit může i výtvarně technická tvořivost. Děti pletou barevné šály, vyšívají, „pracují" s kůží, lýkem, dřevem – malují sošky z hlíny… Mají radost z drobností a hraček, které si samy udělaly: důležitější je ovšem to, že s každou hliněnou hračkou a panáčkem, s s každou, novou roztomilou drobností, získávají ochablé svaly dětských rukou na obratnosti, sále a dovednosti – připravují se na opravdový, plnokrevný život.

Kolik obětavosti, kolik nejrůznějších léčebných procedur, koupelí, odborných cvičení ochrnutých orgánů je třeba, než přijde první úspěch. Je to těžká, náročná každodenní práce, vracet dětským tělíčkům sílu, obratnost a krásu. Ale vědomí, že děti, které se až donedávna nemohly v životě dobře uplatnit, stanou se platnými členy lidské společnosti, je lékařům a ošetřovatelům největší odměnou. - Nejlépe o tom mluví stovky dopisů nejen z naší republiky, ale i z NDR, SSSR, Bulharska, Maďarska a Rumunska.

3) Zdravotnické noviny 28. září 1978

Lázně Železnice

Ještě v poválečných letech byla nejčastějším onemocněním dětského věku dětská obrna – infekční onemocnění postihující nervová ústředí v míše a zanechávající mnohdy velmi těžké následky v podobě ochrnutí končetin. Po zavedení ochranného očkování bylo onemocnění v našem státě, podobně jako v mnoha dalších zemích, prakticky vymýceno. Tím více vystoupilo do popředí jiné dětské nervové onemocnění – dětská mozková obrna. Ačkoli mají obě nemoci podobný název, jejich příčiny a projevy jsou zcela odlišné. U dětské mozkové obrny jde o poruchu mozku, přičemž nejsou zpravidla postižena jen pohybová ústředí, ale mnohdy současně dochází k určitým poruchám duševního vývoje, k poruchám smyslovým apod.

Dětská mozková obrna je velmi starou nemocí, v posledních desetiletích se však její výskyt zvětšil paradoxně souběžně se zlepšováním péče a kojence i se snižováním novorozenecké a kojenecké úmrtnosti. Zvětšil se tím i zájem lékařů a dalších zdravotnických a pedagogických pracovníků o toto onemocnění, byly vypracováno nové léčebné postupy, stále se zlepšuje péče i léčebné výsledky.

Pro děti postižené mozkovou obrnou jsou v ČSR určeny desítky poraden, ambulantních i léčebných ústavů a dvoje lázně. Po severočeských Teplicích, o kterých jsme už několikrát psali, jsme se tentokrát vydali do lázní Železnice, městečko v prosluněné kotlině jen několik kilometrů severně od Jičína. Železnice měla už dříve svou lázeňskou tradici. Slatinné a uhličité koupele.

Jičín pamatuje doby, kdy býval vévodskou rezidencí Albrechta z Valdštejna, proto i první honosný lázeňský hotel v nedaleké Železnici nesl – i když o téměř čtyři století později – název Valdštejnův dvůr. Proč o tom hovoříme? Právě tento objekt, který od počátku tohoto století sloužil revmatikům, se roku 1953 se změnil na dětskou lázeňskou léčebnu se šedesáti lůžky pro malé pacienty s mozkovou obrnou.

Léčebna v Železnici tedy vznikla před pětadvaceti roky jako první toho druhu u nás. Laik možná namítne, že je to trochu pozdě a nemáme se tedy vlastně čím chlubit. Faktem ovšem je, že Československo bývá označováno za kolébku dětské neurologie. Tento obor ještě ve čtyřicátých lezech tohoto století neexistoval ani jako pojem. Jen v několika státech se zcela sporadicky zabývali lékaři některými dětskými neurologickými poruchami nim patřili také neurologové na klinice profesora Hennera v Praze, kde vzniklo samostatné oddělení dětské neurologie, jedno z prvních na světě. Odtud také vyšel podnět ke zřízení dětské neurologické léčebny lázeňského typu.

Mezi ty, kteří se c maximální míře zasloužili o zřízení léčebny v Železnici, patří
především Prof. MUDr. Ivan Lesný, DrSc, dnešní přednosta dětské neurologické kliniky v Praze – Motole. Zlatým písmem jsou v kronice lázní zapsána také jména prvního lékaře
MUDr. Jaroslava Krause či MUDr. Evžena Opatrného nebo MUDr. Blanky
Ackermannové. I všichni začali úspěšně budovat lázeňskou léčebnu nového typu. Je
samozřejmé, že spolu s nimi bychom mohli jmenovat ještě desítky dalších.

Lázeňský ústav v Železnici za dobu své existence doznal celou řadu úprav, přestaveb, rekonstrukcí. Na jeho stopětadvaceti lůžkách se ročně vystřídají tři stovky malých pacientů ve věku od tří do patnácti let. Doba léčení trvá tři až pět měsíců, podle závažnosti onemocnění i déle U každého dítěte je totiž pobyt volen individuálně. Indikacemi jsou dětská mozková obrna a některé stavy s podobnými klinickými obrazy, poruchy hybnosti centrálního původu, stavy po encefaltidách, po nitrolebních poraněních, například po autonehodách.

Spádovým územím je vlastně celá Česká socialistická republika, kde kromě Železnice ještě pracují ještě zmíněné Nové lázně v Teplicích a léčebna KÚNZ v Luži- Košumberku. Pětina dětí v Železnici je ze zahraničím, především ze SSSR, BLR, Itálie, Iráku a dalších zemí. V léčebně pracuje stočlenný kolektiv. Jsou tady čtyři lékaři, další dva přijdou nyní po promoci, psycholožka šedesát středních a nižších zdravotnických pracovníků. Malí pacienti jsou navíc v komplexní péči nejen neurologa a pediatra, ale také logopeda, očního a ušního lékaře a rentgenologa. Na léčebném procesu se významnou měrou podílejí, také konzilliáři,
především Prof. MUDr. Ivan Lesný, DrSc., který pravidelně přijíždí vyšetřovat děti.
Pro úplnost dodejme, že v léčebně pracuje mateřská, zvláštní a základní devítiletá škola s deseti pedagogy. Není jistě bez zajímavosti, že polovina dětí má průměrný a nadprůměrný inteligenční kvocient (někteří z bývalých pacientů vystudovali i vysoké školy), školní prostory jsou zatím trochu stísněné, v průběhu několika let má dojít k výstavbě nového školního pavilonu.

Pacienti přijíždí do Železnice s komplexní diagnózou, kterou v léčebně ve spolupráci s jičínským OPNU, upřesní. Vzhledem k závažnosti indikovaného onemocnění se o každého pacienta stará individuálně celý tým zdravotníků a pedagogů, jejichž výuka byla specializována. Plán rehablitace, která je základem léčby, stanoví neurolog. Jeho dodržování samozřejmě sleduje a organizuje pravidelné vizity.Některé z cvičebních pomůcek vznikly v Železnici. Tak například válec z umělé hmoty, potažený koženkou, který používají i jinde, tady má dvojnásobný rozměry. Zavedli tady také léčbu tancem, používají pohyblivý chodník pro nácvik chůzového rytmu.

Důležtou součástí rehabilitace je léčba prací a hrou, při které děti získávají základní pracovní a vlastně i životní stereotypy. Vystřihují, modelují, navlékají korálky, cvičí obratnost rukou, získávají prostorové zkušeností.

Denní program dítěte začíná ráno po snídaní koupelí, individuální léčebnou rahablitací a polohováním. Následuje oběd, škola, léčba prací. Odpoledne děti chodí do družiny, hrají si,jdou na vycházku, dívají se na televizi, sledují film. Večeře končí den, který byl užitečný i zajímavý zároveň.

I přes relativně dlouhou dobu o pobytu každého pacienta nelze vždy předpokládat okamžité výsledky.Téměř všechny děti se sem v krátkých intervalech vracejí a navazují na předchozí léčení. Lázně v žádném případě nejsou všemocné. Dítě musí pravidelně cvičit i doma. Poznání, že s dítětem není něco v pořádku, znamená pro většinu rodičů určitý otřes v jejich představách a očekávání, Dítě s mozkovou obrnou však nesmí rodičům představovat životní nezdar a zklamání, ale naopak celoživotní úkol. Je třeba vyvinout rozhodnou snahu a vyzbrojit se vytrvalostí a trpělivostí.

V lázních Železnice proto pořádají pro rodiče svých pacientů instruktáže. Dávají jim nákresy vhodných cviků. Rodiče při této příležitosti navíc získávají vědomí, že nejsou sami, že i jiní s nimi sdílejí stejné starosti a stejné naděje. Vytváří se tak vědomí jakési společenské menšiny, která má své specifické lidské zkušenosti i velice určitý životní úkol. Z toho vědomí pak může pramenit pocit solidarity, který má pochybně velký význam v celkové zralosti lidské osobnosti.

Rodiče musejí navíc velmi úzce spolupracovat s dětským odborným lékařem, který koordinuje práci příslušných specialistů, pravidelně sleduje vývoj dítěte. Je třeba si také uvědomit, že s rostoucím věkem dítěte vznikají nové a nové otázky. Ať už jde o školní zralost, dospívání nebo volbu povolání. Ideální by bylo, kdyby dětský lékař s kolektivem odborníků sledoval pacienta od dětského až do dospělého věku. Závažným problémem ovšem je fakt, že zatím u nás neexistuje léčebna pro dorost od patnácti do osmnácti let s dětskou mozkovou obrnou.

Volba povolání je dalším závažným problémem. U dětí s mozkovou obrnou je totiž třeba uvažovat o této otázce nikoli v patnácti letech, ale minimálně o tři roky dříve. Kolektiv odborníků mimořádně pečlivě zvažuje pohybové i jiné schopnosti dítěte a doporučuje vhodné povolání či studium. Nejinak je tomu i v Železnici, kde k tomu účelu mají i zvláštní komisi, která dává doporučení. Konečné rozhodnutí závisí na rodičích, zdravotnících a odboru sociální péče příslušného národního výboru.

V lázních Železnice zdravotníci ani pedagogové nestagnují v poskytování léčebné preventivní a lázeňské péče. Aktivně se účastní také činnosti dětské mozkové obrny České rehabilitační společnosti, která například letos v květnu dva dny jednala v Železnici o problematice výběru vhodných povolání a o pokrocích ortopedické chirurgie u dětí s mozkovou obrnou. Kolektiv, který tvoří tři brigády socialistické práce, neustále zvyšuje kvalitu své náročné práce. Výsledky jeho práce za uplynulé čtvrtstoletí jsou průkazné.

Dr. B. Taláb

4) Zdravotnické Noviny 22. července 1983

Jubileum poctivé práce

Letos je tomu 30 let, co byla v Železnici, malém městečku v Českém ráji založena dětská neurologicko- rehablitační léčebna. Její začátky nebyly bez obtíží: pacientů s různými formami dětské mozkové obrny po II. Světové válce přibylo a zdravotnických problémů přibylo. A tak mi trvalo nějaký čas, než jsem dostal k disposici opuštěný hotel Valdštejnský dvůr nedaleko Prachovských skal, abych v něm zřídil rehablitační léčebnu pro dětské mozkové obrny a jiné centrální hybné poruchy dětského věku. Tak vznikla – díky pochopení a pomoci státu – první léčebna pro centrální hybné poruchy ve střední a jižní Evropě a snad vůbec první léčebna tohoto druhu, kde léčebné metodiky byly zakládány na neurofyziologických principech.

Začátky nebyly lehké. Především jsem neměl žádné zkušenosti s technikou zakládání zdravotnických zařízení, chyběly zkušenosti v rehablitaci, nebyly ani rehabilitační instruktorky, neměli jsme lékaře na stálou službu ani sestry. První čtyři rehabilitační instruktorky byly terapeutky z janských Lázní, které jsem se svými spolupracovníky z dětského oddělení neurologické kliniky školil v nových rehabilitačních metodikách.
Pro lékaře jsem si zajel až neneurologické oddělení v Karlových Varech, kde byl můj bývalý posluchač, který projevil ochotu pracovat v naší nové léčebně.

Postupně se zaváděly nové léčebné metody, zejména reflexní. Jednou z nich byla léčba tancem v léčebné tělesné výchově, kde pro rehabilitaci zejména lehkých a středních dyskinetických a dystonických forem dětské mozkové obrny a vrozených syndromů mozečkových se počala využívat aferentace vestibulární, sluchová, propioceptivní. V Železnici vznikaly i nové diagnostické metodiky. Léčebna byla první, kde se uplatňovala vedle zjišťování poruchy hybnosti i vyšetření citlivosti, zejména diskriminace dvou bodů a stereognóza a na základě výsledků těchto vyšetřování se modifikuje i cvičení. Také podrobné studium chůze po čtyřech ( tzn. „primitivní lokomoce") za účelem ověření vlivu rehabilitace a prognózy hybné poruchy se zavádělo v železnické léčebně současně s klinikou dětské neurologie.

Poctivá práce všech pracovníků přinášela ovoce. Terapeutické úspěchy léčebny přiváděly mnoho návštěvníků z řad dětských neurologů i rehabilitačních specialistů. Přibylo pacientů z mnoha zemí. Dětská neurologická léčebna v Železnici se stala pojmem, jak svými prioritami, tak svými výsledky.
Počátkem šedesátých lez bylo k původnímu hotelu přistavěno nové moderní křídlo, takže dnes se v léčebně umístí 120 dětí. Rehabilitačních instruktorek je 27., takže cvičení je velmi intenzivní. Píší se podrobné neurologické chorobopisy i kineziologická a pediatrická vyšetření. V léčebně pracují tři lékaři psycholožka a ortopedický konziliář. V současné době se při léčebně staví nová budova školy, která doposud byla umístěna v nevyhovujících prostorách. Ve svých třicátých narozeninách je dětská neurologická léčebna v Železnici rozhodně jedním z úspěchů našeho socialistického zdravotnictví.

Prof. MUDr. Ivan Lesný, DrSc.,

5) Český Ráj 25.8.1993, ročník IV., str. 3
Cantori Domino postiženým dětem - humánní dozvuky nevšedního zážitku
V některých z nás doznívá báječná atmosféra mimořádného koncertu sboru Cantori Domino z Los Angeles v kostele sv. Jakuba v Jičíně, jakož i dojetí z rozloučení se umělecké ředitelky sboru s pohybově postiženými dětmi, které byly přítomny. Jim byl totiž věnován výtěžek z tohoto vystoupení, které se konalo z popudu okÚ Jičín a Nadace Jičín – město pohádky.

Pro umocnění zážitku všech, kteří si zakoupili vstupenku, rádi sdělujeme, že celkově vybraná částka činila 6620 korun. Z ní poputují na konto dětské léčebny v Železnici tři tisíce korun. Další tisíc získá dětské oddělení lázeňské léčby v Lázních Bělohradu a tisíc korun poputuje do mateřské školy Větrov v Jičíně na oddělení dětí s vadami pohybového ústrojí. Ve všech případech budou peníze využity na zakoupení rehabilitačních pomůcek, speciálních hraček či sportovního náčiní.
Zbylou část prostředků ponechává Nadace JMP na svém kontě jako platební hotovost, z níž se bude přispívat na cesty postižených dětí na programy festivalu „Jičín – město pohádky".
Věříme, že tato humánní akce, ze které si odnesli nevšední dojmy i členové souboru Cantori Domino pomůže lepšímu pochopení i vzájemným vztahům zdravých občanů a mladých pohybově postižených spoluobčanů.

6) Český ráj, 1994, číslo 23, ročník 5, str. 10
Poděkování z dětské léčebny v Železnici

Jednoho smutného podzimního dne roku 1992 jsem musel se synem Erdoanem utéci z našeho drahého Sarajeva, které bylo zasaženo válkou s nelidskou brutalitou. Ze Sarajeva jsme odjeli s dalšími uprchlíky (ženy, děti a staří lidé) a nevěděli jsme, kam se uchýlit a kde pokračovat ve smutném a obtížném utečeneckém životě.

Na pozvání Českého Červeného kříže jsme přijeli do Prahy, kde nás přijali v přátelské a vážené rodině Baldíkových.

Drazí a velice zvláštní přátelé, když jste se dozvěděli, že jsme museli utéci ze Sarajeva a že jsme v Praze, ihned jste pro nás přijeli a přivezli jste nás do vašich léčebných lázní Železnice. Přijali jste nás s otevřeným srdcem a velkou a upřímnou láskou, jak pouze přítel může projevit svému příteli péči a pozornost. Jsme tu u vás od listopadu 1992 a jsme tu i nadále. Ihned po příjezdu do vaší léčebny jste nám zajistili vše potřebné, a tím jste nám zmírnili bolest a smutek po milovaném Sarajevu.

Můj syn byl i v minulých letech a na rehabilitaci ve vašem ústavě, protože trpí nemocí, která je vám dobře známa a v jeho léčení bylo dosaženo viditelných výsledků. Také tentokrát jste ihned po příjezdu zajistili všechny potřebné prohlídky, nutné léky a určili jste občasnou fyzioterapeutickou péči.

Jsme u vás už dlouho a po jakou dobu zde ještě budeme muset zůstat, nám působí velkou starost. To je velká neznámá. Když sledujeme vše, co se děje v našem milovaném Sarajevu (válka, válečné ničení a nelidská bestialita), jen obtížně hledáme naději na šťastný den návratu.Velkou posilou pro snášení tohoto uprchlického života jsou i vaše upřímné rady, abychom o návratu rozhodně neuvažovali, dokud se věci neuklidní a nebude zajištěna bezpečná cesta do Sarajeva.

Stále o vás všech uvažujeme a nelze nikoho vydělit, komu bychom mohli zvlášť poděkovat, protože všichni nám prokazujete velkou lásku, upřímnou pozornost a poskytujete nám vše a s námi nesete náš ohromný smutek a touhu po vlasti a milovaném Sarajevu. MŮŽEME VÁM VŠEM JEN UPŘÍMNĚ PODĚKOVAT A POPŘÁT MNOHO ŠTĚSTÍ, POHODY V ŽIVOTĚ, MNOHO ÚSPĚCHŮ VE VAŠÍ VYSOCE HUMÁNNÍ PRÁCI.

Vedle všeho, co nám poskytujete, prokázali jste nám další velkou pozornost tím, že jste nám prostřednictvím Organizační kanceláře doc.ing. Karla Novotného Csc. Z Prahy zajistili peněžní prostředky k úhradě nejnutnějších věcí (pošty, telefonu, tisku aj.) a za to velice děkujeme.

Městský úřad v Jičíně, odbor školství, kultury sociálních věcí a zdravotnictví v prvních několika měsících našeho vyhnanství mému synovi Erdoanovi zasílal také finanční pomoc a při této příležitosti velice děkujeme i jim.

Vaší laskavost pociťujeme na sobě každodenně, kdy se setkáváme s obyvateli Železnice na ulici, v obchodech a jinde a na jejich tvářích vidíme, že sdílejí s námi veliké neštěstí a smutek, který nás postihl a proto také jim patří při této příležitosti veliký dík.

Vedle všech výše uvedených drahých přátel nemůžeme pominout váženého pana Vladimíra Havrdu a vyjádřit mu dík za zveřejnění v časopise Český ráj, kde dal zprávu o našem příjezdu do Železnice a přijetí ze strany léčebny.
ATAGIC ISMET se synem Erdoanem.

7) Listy starohradské kroniky Číslo 2 Ročník XVII.
Jak vidíme svět
Jak vidíme svět se jmenuje výstava výtvarných prací dětí zahájená v obřadní síni starohradského zámku 11. června. Už dvakrát jsme nabídli zdejší prostory žákům základní školy v Libáni, kteří sem pravidelně chodí na výstavy, aby si pod vedením svých učitelů zkusili, jaké to je, když širší veřejnost může posoudit jejich práce v místech, kde jindy vystavují svá díla umělci zvučných jmen. Chtěli jsme také, aby poznali, jak namáhavá bývá instalace výstavy a její propagace a jak není jednoduché připravit hodnotný program na vernisáž.

Tentokrát se k libáňským přidaly i děti ze základní školy v Dětenicích, a hlavně se významnou měrou podílejí žáci základní a zvláštní školy při léčebně v Železnici. O to se zasloužila paní ředitelka Marcela Bacílková.

Vernisáž probíhala na zámeckém nádvoří a měla opravdu slavnostní ráz. Starosta Železnice pan Jaroslav Štefan ve svém úvodním projevu ocenil výtvarné práce dětí, námahu i trpělivost jejich učitelů a připomněl rodičům, že dítě nevychovává jen škola. V následujících chvílích pak děti tančily, zpívaly, recitovaly, hrály divadlo a udělaly radost sobě i svým učitelkám Mileně Bretové, Marcele Králové a Věře Stránské. Obdiv vzbudili tři žáci zvláštní školy ze Železnice přednesem básní. Program obohatili svým vystoupením žáci Základní umělecké školy v Jičíně – dívčí flétnové trio pana učitele Soukupa, kytarové duo paní učitelky Botkové a vynikající žák učitelů Svobodové a Gajdošíka, kytarista a zpěvák Jan Rejha. Ve druhé části zhlédly děti v krbovém sále hru Don Šajn v provedení Martínkova loutkového divadla z Libáně pod vedením principála Jana Řezníčka.

Učitelům a hlavně pedagogům a vychovatelům ze Železnice patří poděkování za to, že v dětech podporují zájem o hezké věci a vedou je k tomu, aby samy rozdávaly radost a krásu. Naše společnost totiž doplácí a ještě dlouho bude doplácet na přehlížení umělecké výchovy a humanitního vzdělání v posledních desetiletích.
Velký dluh máme také ke zdravotně postiženým spoluobčanům. Minulá doba je uzavřela do ústraní a my s nimi neumíme žit. Musíme se to teprve učit a především to musíme naučit naše děti. Vzájemná setkávání při hře, práci a takovýchto příležitostech nám všem pomáhají. Jedni si uvědomí, že zdraví není žádná samozřejmost, druzí cítí uznání své činnosti. A na této výstavě si děti mohou vyměnit i názory na to, jak vidí svět a jak dovedou své představy ztvárnit. Za povšimnutí stojí i nenápadná, ale velmi hodnotná práce paní učitelky Mileny Bretové z Dětenic. Nápadité výtvarné práce jejich žáků i účast v kulturním programu dosvědčují, kolik užitečné estetické výchovy se dá na vysoké úrovni dělat na maličké vesnické škole. Těm deseti dětem, kteří účinkovaly v dramatizaci Sněhurky, jistě zůstane aktivní vztah ke kultuře na celý život.
Škoda, že ze zdravotních důvodů nemohla přijet předsedkyně Výboru dobré vůle paní Olga Havlová.

Snad jediným stínem pěkného odpoledne byla zavřená zámecká restaurace a neúčast zástupců Školského úřadu z Jičína, obecních úřadů z Libáně a Dětenic, stejně tak i ředitelů a většího počtu pedagogů tamních škol, která kontrastovala s návštěvou Železnických. Ti se potěšili nejen dovedností "svých" dětí, ale kladně zhodnotili i práci jejich učitelů, kteří s pomocí výtvarníků Evy Hnykové a Josefa Bucka výstavu připravili. Návštěvníky upoutala také krásná květinová výzdoba, kterou sponzorsky připravila jičínská firma ing. Zápotockého.

Výtěžek ze vstupného bude věnován postiženým dětem ze železnické školy, třeba aby si za čas mohly koupit elektrickou pec k vypalování svých výtvorů z hlíny, tolik na výstavě obdivovaných a tolik podporujících koordinaci jejich pohybů.

Výstava potrvá do 8. července a my pořadatelé máme radost, že téměř třista návštěvníků vernisáže bylo spokojeno a že se všichni navzájem pobavili a poučili. Úspěch jistě nejvíce potěšil hlavní iniciátorku a organizátorku této akce, paní učitelku Irenu Škodovou z Libáně – a byl i dárkem k jejímu "kulatému" životnímu jubileu, k němuž jí i my za všechny žáky a přátele blahopřejeme!

8) Český Ráj 1994, číslo 42, ročník V. str. 1 a 5
Svět pohledem ze Železnice Rozhovor s M. Bacílkovou, ředitelkou speciální školy v Železnici

V lázeňské léčebně v Železnici u Jičína se léčí děti s poruchami hybnosti, ke kterým u nich došlo na pokladě poruchy centrální nervové soustavy. A tak tu najdete děti se všemi typy dětské mozkové obrny děti po zánětech, operacích či úrazech centrální nervové soustavy, děti, které byly stiženy cévními mozkovými příhodami. Především specializací na léčbu dětí s dětskou mozkovou obrnou i značnými úspěchy, kterých v tomto směru dosáhla, se léčebna stala známou nejen u nás, ale daleko za hranicemi země i Evropy. Při léčebných pobytech prožijí děti v Železnici až několik měsíců, mnohdy i opakovaně, a tak není divu, že u léčebny najdeme také školu. Speciální základní škola při dětské léčebně v Železnici – tak zní dnes její plný název a o tom, jak pracuje, jsme si přijeli popovídat s ředitelkou školy Mgr. Marcelou Bacílkovou.

„Paní ředitelko, zatímco o lázeňské léčebně se ví, o tom, že tu působí také škola, se to už tak zcela říci nedá. Můžete nám ji v úvodu trochu představit?"

„Ráda. Zřizovatelem naší školy je Školský úřad v Jičíně, pracuje v ní osm pedagogických pracovníků a všichni kromě patřičného vzdělání pedagogického absolvovali i vzdělání speciální, zaměřené na somatopedii, psychopedii či logopedii. Děti se u nás učí podle normálních osnov, mají však nižší týdenní počet hodin – menší děti patnáct, větší dvacet. Naši žáci jsou rozděleni do osmi tříd a v každé z nich se sejdou děti ze dvou, tří i čtyř ročníků. Máme v průměru osmdesát žáků a váha naší práce spočívá zejména na individuálním přístupu ke každému dítěti."

„Vzhledem k charakteru školy to je pochopitelné. Ostatně vaši žáci ,mnohdy od nejútlejšího dětství musí bojovat nejen s handicapem pohybovým, ale mnohdy i intelektovým. Jací vlastně jsou?"

„Máte pravdu v tom, že naši žáci jsou velmi často postiženi, jak pohybově, tak smyslově či mentálně., děti které jsou omezeny jen pohybově, ale i

9) Nové noviny, 21.5. 1999,č. 15 str. 2

NEJISTOTA: V Železnici je jedna z nejstarších léčeben v Evropě

Železnice - K prasknutí napjatá situace v Dětské lázeňské léčebně, výpovědi a následný odchod lékařů, trestní oznámení podané státním podnikem Janské Lázně, propouštění pracovníků včetně rehabilitačních sester - to všechno, a navíc ještě stále nevyřešené restituční nároky na část objektu lázní, vede k úvahám o záměrných krocích, směřujících k možnému zrušení tohoto zdravotnického zařízení nebo alespoň ke snížení jeho léty budované prestiže. Železnická léčebna je součástí státního podniku Janské Lázně. Jeho ředitel MUDr. Roman Koudele vysvětluje současnou složitou situaci takto:
"Řekl bych, že nám jde o racionalizaci práce, úpravu pracovních náplní některých funkcí a trošku i o redukci početního stavu pracovníků. Toto opatření se zatím dotklo bohužel zejména rehabilitačního oddělení, o kterém však dobře víme, že je po kvalitativní stránce nejlepším v železnické léčebně. Byli jsme nuceni propustit i několik zaměstnanců, kteří se dopustili vážných prohřešků proti obvyklému hospodaření."

Tady je nutné upozornit, že zmíněné "prohřešky" ještě nejsou prošetřeny, proto nelze činit žádné konkrétní závěry ani nikoho obviňovat. Přesto se před časem ve sdělovacích prostředcích objevilo celé jméno bývalého vedoucího železnické léčebny v souvislosti se sponzorským darem pěti tisíc korun, který mu byl předán na rockovém koncertu ve Valdicích. Je doloženo, že peníze investoval do Tělovýchovné jednoty Cipísek (organizující především postižené děti), která působila při léčebně. Správně je však měl údajně předat na lázeňské konto v Trutnově. Jak sám říká, chyboval, ale posuďte sami, zda si takovou "reklamu" v médiích zasloužil.

Proč ale z léčebny odcházejí další lékaři? Na to nám opět odpověděl ředitel státního podniku Janské Lázně: "Odcházejí. Svým způsobem nezvládli právě tu zmíněnou racionalizaci nebo větší pracovní zatížení, větší důraz na odbornost, proto dali výpověď. Pro léčebnu to ale není až tak velká škoda. Budou samozřejmě nahrazeni kvalitními lékaři a já jsem přesvědčen, že v tuto chvíli léčebna funguje lépe než před několika dny nebo týdny…"

Pan ředitel je sice "přesvědčen", jenomže maminky malých pacientů mají poněkud odlišný názor. A především o jejich spokojenost by mělo jít v první řadě! Přijíždějí do lázní z Prahy, Plzně, Příbrami, Semil, Klatov, z Jičína i z Itálie:

"Já jsem tady v průběhu šesti let již po třinácté. Ale co se tady děje teď, to jsem ještě nikdy nezažila. Dosud jsem nemohla na Železnici říci jediné špatné slovo, prostě všechno bylo nej, nej, nej. Až teďka v poslední době, kdy jsem tady byla čtrnáct dní s dítětem na pobytu, který jsem si sama zaplatila, to je prostě katastrofa. Především z hlediska sester, které se nervují a stresují, protože nevědí, co je čeká zítra. Špatná atmosféra se pak samozřejmě přenáší i na maminky a vůbec na všechny, kdo tady jsou. Co se týče rehabilitace, tak ta zdejší nemá konkurenci. Z našeho pohledu rozhodně není správné, že dochází k propouštění rehabilitačních sester. S dětmi se musí několikrát denně poctivě cvičit a pakliže bude sester málo, bude se zcela logicky krátit doba rehabilitace nebo počet cvičení za den. Děti pak na tom budou paradoxně hůř než doma, kde s nimi cvičíme několikrát denně."

A ještě jeden pohled: "Rehabilitace je v podstatě to nejdůležitější, proč sem s našimi dětmi jezdíme. Nejde nám o vířivky, magnet, laser, na to si můžeme dojít doma. Jezdíme sem už dlouhá léta a každá z nás má vždy tu samou rehabilitační sestřičku, která nejlépe zná naše problémy. Opravdu by nás moc mrzelo, kdybychom měli mít někoho jiného, někoho nezkušeného. Jinak musím říci, že péče o naše děti zde byla vždycky na vysoké úrovni, a doufáme, že se to v budoucnu nijak nezmění."

Tolik z mnoha podobných názorů maminek, které se v Železnici vždycky cítily jako doma, a malí i odrostlejší pacienti se tam rádi vracejí. Rodiče dokáží velmi citlivě posoudit a ocenit, jak dobře se s jejich dětmi zachází. Teď ale mají obavy, že se všechno mění k horšímu, že péče už nebude tak kvalitní, že se léčebný proces bude urychlovat v neprospěch pacientů, a co je nejhorší, že by lázně mohly být dokonce zrušeny. Navíc prý ředitelství v Janských Lázních názor a mínění maminek vůbec nezajímá, má svůj záměr a jím se řídí, handicapované děti pro ně nemají žádnou cenu. Přitom více než u poloviny těchto pacientů nejde podle maminek o genetickou vadu, ale o chybu při porodu zaviněnou přímo lékařem a zdravotnictví jim teď namísto pomoci hází klacky pod nohy.

Ředitel Roman Koudele považuje současnou napjatou atmosféru v lázních za uměle vytvářenou. Podle některých nejmenovaných lázeňských zaměstnanců však ze všeho nejvíc připomíná psychický teror:

"Jsou tam dvě skupiny lidí," říká ředitel."Jedna změnám z různých důvodů nefandí a nepodporuje je, druhá je naopak vítá, protože si uvědomuje, že práce může být daleko zajímavější, kvalifikovanější a podobně. A vzniklé fámy? No, ty samozřejmě vytvářejí ti, kteří ať již dobrovolně nebo nedobrovolně z léčebny odešli nebo odcházejí."

Závěrem dejme slovo dnes již bývalému vedoucímu železnické léčebny Petru Ježkovi. Ten k současné situaci uvedl:

"Nejsem si vědom toho, že by někdo v minulosti vytýkal našim lékařům neodbornost. Naše léčebna byla vždy jednou z těch, které pravidelně pořádaly konference o dětské mozkové obrně. Touto činností se kromě nás zabývala pouze dvě odborná zařízení v republice - Luže - Košumberk a Teplice. V Železnici je jedna z nejstarších léčeben v Evropě, která se specializuje na dětskou mozkovou obrnu, a do těchto dnů rozhodně neztrácí kontakt se světovou lékařskou vědou. Současná neutěšená situace vznikla především tím, že jsme měli s panem ředitelem rozdílné názory na chod tohoto zdravotnického zařízení, jeho ekonomiku a způsob léčby dětí s mozkovou obrnou. Osobně si rozhodně nemyslím, že právě tyto děti by měly dostávat méně odborné péče, lásky a pozornosti náš všech, kteří jim umíme v jejich nelehké situaci jakýmkoli způsobem pomoci."

10) Nové noviny„ 4.6. 1999, č. 22 , str. 4 „Pouto s léčebnou je nerozlučné"

Železnice - Ani rozdíl více než dvou desetiletí, která dělí některé bývalé pacienty železnické léčebny od pobytu v jednom z nejstarších lázeňských zařízení tohoto typu v Evropě, nezpřetrhal přátelská pouta mezi nimi a tehdejším personálem.

"Když už člověk někde stráví větší část nejdůležitější etapy svého života, období dospívání, nemůže se mu to jen tak vymazat z paměti. Vždyť nás tu naučili chodit, pomohli nám vrátit se do normálního života, to se opravdu zapomenout nedá. V místní léčebně jsem dohromady strávil asi tři a půl roku. Od svých pěti let jsem tu každý rok pobýval vždy několik měsíců v roce," svěřil se NN Miroslav Krupka, dnes poradce zahraniční firmy.

Společně se svou ženou Zuzanou, tří a půl letou dcerou a dalším z bývalých pacientů léčebny Zdeňkem Bürgersteinem navštívil minulý víkend své známé, kteří se jim v léčebně věnovali. Nedělní odpoledne strávili tentokrát u rehabilitační sestry Vlasty Hofmanové a Petra Ježka, donedávna vedoucího tohoto zdravotnického zařízení.

"Vlastičku pamatuju jako mladou holku. Když do léčeny začátkem sedmdesátých let nastoupila, nebyla o mnoho starší, než my, kteří jsme tam v té době byli jako pacienti," vybavuje si Miroslav Krupka vzpomínky na dobu před téměř třiceti lety. I přes zdravotní hendikep, způsobený dětskou mozkovou obrnou, se mu dnes daří, stejně jako Zdeňku Bürgersteinovi, který je soukromým podnikatelem. Do Železnice se oba, a nejen oni, jak potvrdila Hofmanová, vrací i několikrát do roka. "Snažíme se pravidelně navštěvovat všechny lidi, kteří nám tehdy pomohli, kteří se o nás starali, a to i nad rámec svých povinností. Mnozí z nich jsou dnes už v důchodovém věku, ale to nevadí," říká Bürgernstein. Spolu se svým přítelem prý nepatřili zrovna mezi nejhodnější, sami oba přiznávají, že se natropili řadu rošťáren. "I přes přísný zákaz jsme například chodili za holkama na přístavbu, kde bylo dívčí oddělení". Dnes na tu dobu vzpomínají s úsměvem. Pobyt v Železnici však neměl jen příjemné stránky. "Někdy s námi zacházeli velice tvrdě, aby nás přinutili chodit," připustil Krupka. "Byli jsme děti, a to, že nás ze začátku vozili na kolečkovém křesle, bylo velice pohodlné. Přinutili nás k rehabilitaci, učili nás být samostatnými, tehdy se nám to nelíbilo, ale dnes jsme jim za to vděční," dodal.

Příští měsíc pořádají sraz bývalých pacientů léčebny v nedalekém ranči Na Kamenci. Srazy, jichž se pravidelně účastní dvě až tři stovky lidí, se konají vždy jednou za pět let. Letos půjde poprvé o soukromou akci, protože jejich dosavadní garant a organizátor - Janské Lázně, pod které železnické zařízení spadá - tradici ukončil. Právě na předchozím setkání se poznali Zuzana a Miroslav Krupkovi. "Nejsme jediný pár, který se touto cestou seznámil," říká Zuzana Krupková. "Pokaždé si připomeneme i naše kamarády ze zahraničí, i když se už nestýkáme," dodal její manžel. Prestiž léčebny totiž už záhy po jejím vzniku překročila hranice republiky, v minulosti zde byly hospitalizovány děti i z jiných zemí. "Mezi námi nebyl žádný rozdíl, ani jazyková bariéra. Plynule jsme tehdy přecházeli z němčiny do italštiny a zpět do češtiny," uvedl Krupka a jen namátkou jmenoval bývalé pacienty z Hamburku, Berlína, Udine či z Vídně. Zvlášť rád vzpomíná na Ibrahima z Kuvajtu, který patřil k jeho nejlepším kamarádům.

11) Nove Noviny c 47 1999 26 listopadu 1999, str. 2
Budoucnost lázní se odvine od výsledku sporu o restituční nárok
Železnice - Atmosféra nejistoty, ve které se už několik let nachází dětská léčebna v Železnici, nemá konce. Další budoucnost lázní se odvíjí od soudního sporu o restituční nárok na nejstarší budovu tamního areálu, o kterou zažádali její původní majitelé.

Oprávněnost nároku zkoumá už sedmým rokem soud, a ani letos se personál spolu s pacienty konečného verdiktu nedočkají. Železnická léčebna, kde se už téměř padesát let věnují pacientům s dětskou mozkovou obrnou, spadá pod dosud státní podnik Jánské Lázně. Jejich právní zástupce Jiří Humňal se k případu zatím odmítá vyjádřit. "Vedení lázní se rozhodlo, že dokud nebude celá záležitost pravomocně ukončena, tak se k případu nebude nikdo ze statutárních zástupců vyjadřovat. Informace, které bychom poskytli mimosoudně, by mohly spor ovlivnit," řekl.

Ani stanovisko druhé strany se NN nepodařilo získat, bezúspěšně jsme se pokoušeli několikrát telefonicky spojit s pražskou advokátní kanceláří bratří Křečků, která hájí zájmy restituentů: podle našich informací se dnes o kdysi hotelovou část komplexu hlásí paní Bauerová.

Kauza je v současnosti opět u Okresního soudu v Jičíně, minimálně do konce roku však zatím žádné stání v této věci nařízeno nebylo. "Kdy se případ začne znovu projednávat nezáleží v tuto chvíli na nás, ale na Ústavu soudního inženýrství v Brně, od kterého čekáme výsledky revize znaleckého posudku," uvedl soudce okresního soudu Jiří Cerman. Revize znaleckého posudku, který je celkově už druhý, má být podle zástupce ředitele brněnského ústavu Miroslava Kleduse dokončena na přelomu roku. "Poté se ještě uskuteční oponentní řízení v rámci ústavu, které by nemělo trvat déle než čtrnáct dní. To znamená, že zpět do Jičína zašleme podklady zhruba v polovině ledna," připouští Kledus.

Restituentka se především snaží prokázat, že hotel, který je nejstarší budovou areálu, nebyl v minulosti nikdy součástí lázní. Sezónní slatinné lázně v Železnici zahájily svou činnost už po roce 1905.

Zachování provozu léčebny, u jejíhož zrodu stál v roce 1953 světově uznávaný neurolog Ivan Lesný, si přeje i současná radnice. "V zájmu obce je, aby tradice této léčebny nebyla přerušena," zdůraznila starostka Olga Jakubcová. Situaci sleduje i přednosta Okresního úřadu v Jičíně Jiří Vitvar. "Důležité je, aby léčba pokračovala, otázkou zůstává, jaký verdikt vyřkne soud. Domnívám se, že ať už bude jakýkoliv, hlavně, když rozhodne co nejdříve. Přetrvávající nejistota je ze všeho nejhorší," sdělil Vitvar.

Existenci léčebny by mohla ovlivnit také zatím pozastavená privatizace Jánských Lázní, k níž mělo původně dojít formou přímého prodeje v loňském roce.(jn)

12) Nové noviny 20.10.2000 č. 42, str. 2,
Pocity má jako kdokoliv jiný, jen jeho způsob života se poněkud liší
Železnice - Je mu sedmnáct let, obléká se podle současné módy a poslouchá populární skupinu Buty. Osobnost mladého muže dotváří také náušnice, u mnoha jeho vrstevníků nezbytný doplněk. A přesto se od nich na první pohled liší, ale ani zdaleka ne tolik, jak si možná mnozí myslí.

Kamil Fousek, který bydlí nedaleko Českého Krumlova, tráví tyto dny spolu s dalšími pacienty v Dětské léčebně v Železnici. Diagnóza zní: dětská mozková obrna dyskynetické formy, která se projevuje mimovolnými pohyby rukou, obličeje a dalších částí těla. Kamil se musí vyrovnávat s vrozeným handicapem, který mu brání v běžném způsobu života, třeba i ve verbální komunikaci, a vzdálenosti musí překonávat na vozíčku. Ale i přes těžké postižení zvládne řadu věcí, o svět ve svém okolí jeví zájem s přirozenou vitalitou, že by mu ji mohl závidět kdokoliv z nás. Svědčí o tom například i jeho vlastní eseje, které píše, což u vrstevníků v jeho věku není právě obvyklé.

"Nevím, zda si ostatní zdraví lidé dokáží představit, co vlastně postižený člověk cítí. Obvykle vidí jen tu fyzickou stránku, kterou možná politují, ale přitom ani netuší, že se v nitru takového mladého kluka odehrává normální život. Prostě pocity, které má snad každý v jeho věku," říká Zuzana Kynčlová z mateřské školy při Dětské léčebně v Železnici, která zná Kamila Fouska od jeho tří let, tedy od chvíle, kdy do lázní poprvé nastoupil.

Už po dvou letech pravidelného několikaměsíčního pobytu v léčebně se díky rehabilitačním cvičením naučil sám vzepřít do pokleku, a tím se mu poprvé otevřel pohled na svět z úplně jiné perspektivy. Později zvládl také chůzi, i když kvůli špatné koordinaci nestabilní, tedy s dozorem rehabilitačních pracovnic nebo rodičů. Dnes je Kamilovi sedmnáct let a chodí do sedmé třídy základní školy, přestože by bez větších problémů zvládl učivo vyššího ročníku. "Vzhledem k tomu, že má svůj handicap spojený s mimovolnými pohyby, tak ho bohužel pravděpodobně někteří v uvozovkách odborní pracovníci nechali zařadit do zvláštní školy, i když mentálně má rozhodně na víc," poukazuje Kynčlová s trpkostí na současný stav ve školství.

Ve volném čase chodí Kamil do kina, navštěvuje keramickou dílnu a v poslední době začal psát poezii. "Oni to nejsou ani tak básně, jako spíš eseje, ke kterým mu tvoří ilustrace jeho kamarád z domova," říká Dana Kyselová, jež Kamila zná také už několik let a pomáhá mu přenášet věty na papír. Verše jsou zrcadlem do jeho duše, jejich prostřednictvím se vyrovnává se svou samotou, s touhou mít někoho rád. Nebojí se odhalit své city, reaguje v nich i na pohledy lidí, s kterými se setkává.

Jako dospívající muž začíná uvažovat o tom, že by se rád osamostatnil, aby nebyl závislý jen na své rodině. Jednou z možností jsou takzvané chráněné domovy nebo dílny, ovšem v blízkosti jeho bydliště zařízení takového typu není. "Smutnou skutečností bohužel je, že chráněných bytů je v republice obecně velký nedostatek. Jedno z mála sociálních zařízení funguje v Českých Budějovicích, a podle posledních informací má Kamil naději, že by mohl být přijat. Prací by si tam mohl také přivydělat na kapesné, především by ale získal pocit, že je tady na tom světě něco platný, a že není odkázán jen na nějaký ten peníz ze sociálních dávek, a že může vytvořit třeba něco pěkného pro radost nám ostatním," tlumočí Kamilovy názory Zuzana Kynčlová.

Kamilovým největším přáním je nyní počítač s klávesnicí upravenou pro hrubou motoriku, který by mu umožnil plynule komunikovat se svým okolím.

13) Prochoroviny Jivínský Štefan– zvláštní vydání leden 2001
Zuzana Kynčlová

Učitelka mateřské školy při Dětské lázeňské léčebně v Železnici. Vysvětlení pro její nominaci by bylo hluboce lidským příběhem o podpoře handicapovanému mládí. To ona upozornila na sedmnáctiletého pacienta léčebny Kamila Fouska, který jezdí na Jičínsko už od svého batolecího věku. To ona poslala k lidem a zástupcům sdělovacích prostředků jeho tvorbu. Kamil nemůže kvůli svému postižení chodit, ale také srozumitelně hovořit ani psát.

Zuzka podporována svou kolegyní z mateřské školy představila redaktorům a tím i veřejnosti tohoto mladého muže a tím nám všem poodkryla svět lidí, kteří mají viditelné tělesné handicapy, ale jejich duše je stejná jako naše, stejně jako jejich přání a tužby. Díky jejímu citlivému upozornění Kamil pocítil plnohodnotnost svého života, své další možnosti, poznal nové lidi a kontakty, které například v případě Literárního kroužku v Jičíně budou určitě pokračovat dál a snad obohatí i jeho další život… Zuzka je nejen velmi citlivá bytost, ale jak jistě z uvedeného vyplynulo, chce a umí pomoci a povzbudit… Děkuji jí za Kamila i za sebe, protože i mně, jako nominátora v lecčem poopravila obzor mého vidění.
VM

Nemáme čas být sami sebou, máme jen čas být šťastni.
A. Camus

14) Prochoroviny Jivínský Štefan– zvláštní vydání leden 2001

Kamil Fousek

Ačkoliv není původem z okresu Jičín, ale žije u Českého Krumlova, má tady svůj druhý domov, protože s železnickou léčebnou je spjat už od malička. Dojíždí sem na několik měsíců dvakrát ročně a právě letos se podařilo objevit jeho básnickou tvorbu, které objevitelé říkají eseje. Kamil je sedmnáctiletý handicapovaný mladík, (dětská mozková obrna dyskynetické formy), který se nemůže zcela srozumitelně vyjadřovat. Jeho citově bohatý vnitřní svět odráží právě jeho tvorba, která se zřejmě objeví i v dalším almanachu Literárního kroužku. Malou brožurku mu už letos vydal další nominovaný Václav Franc. Má název Masky z edice Profily. Hodnota těchto básní je nejen v tom, že v ní Kamil nachází nový rozměr svého života, ale pro širokou veřejnost hlavně v tom, že se v ní nacházíme sami. Není to pro nás právě lichotivé setkání, ale je nesmírně důležité.
VM

15) Nové noviny 2.2. 2001, číslo 5, str.2, článek Léčebna stále čeká na verdikt

Dětská lázeňská léčebna v Železnici stále čeká na rozhodnutí soudu, který by měl potvrdit, či zamítnout oprávněnost nároku na restituci.

Železnice, Jánské Lázně - Ani po osmi letech není jasné, jaký bude osud Dětské lázeňské léčebny v Železnici. Téměř deset let trvající spor o nejstarší část dnešního lázeňského komplexu, na níž začátkem minulého desetiletí uplatnil nárok restituent, nepřinesl do této chvíle výsledek.

Kauza se v minulém roce podle našich informací opět přenesla z okresního na krajský soud. Stalo se tak poté, co se proti rozhodnutí jičínského soudu odvolaly Státní léčebné lázně Jánské Lázně, jejichž součástí je železnická léčebna. Novým Novinám to potvrdil ředitel státního podniku Roman Koudele. "Podle našeho právníka obsahovalo rozhodnutí okresního soudu určitá závažná pochybení," zdůvodnil Koudele, proč se lázně odvolaly k vyšší instanci v Hradci Králové.

Okresní soud v Jičíně počátkem minulého roku čekal na výsledek revize znaleckého posudku, který vypracoval Ústav soudního inženýrství v Brně. Ten měl především posoudit, zda nejstarší objekt areálu léčebny, někdejší hotel, byl v minulosti součástí tamního lázeňského zařízení, či nikoliv. Právě na tomto bodu je postavena žaloba restituenta, který o tuto budovu usiluje. Případné oddělení prostředního článku by bylo podle ředitele lázní komplikované, protože za dobu uplynulých desetiletí došlo k propojení objektu inženýrskými sítěmi s novějšími křídly, kde se nachází třídy speciální školy a rehabilitace.

Připustil, že tím, jak se prodlužuje přetrvávající nejistota, narůstají komplikace v léčebně. "Není to stav, který by jakkoliv omezoval léčbu pacientů, ale způsobuje nám to problémy hlavně z toho důvodu, že nemáme možnost vzhledem k probíhajícímu sporu do léčebny v Železnici investovat. Stále se oddaluje celková rekonstrukce, která si vyžádá nejméně deset milionů korun. Provoz dnes funguje i díky porozumění některých státních orgánů," poznamenal Koudele.

V Železnici je v současnosti zaměstnáno pětačtyřicet odborných a dalších pracovníků, kteří se starají o pacienty s dětskou mozkovou obrnou od předškolního věku po osmnáctileté. Zájem o umístění do zdejšího zařízení v porovnání s minulými lety poklesl. V současnosti je kapacita léčebny naplněna zhruba z pětašedesáti procent.

16) Nové Noviny, 27, září 2002, číslo 38, str. 1 a 2

Vedení Jánských Lázní zavřelo železnickou dětskou léčebnu Železnice, Jánské lázně - Dětská léčebna v Železnici po padesáti letech končí. K uzavření známého léčebného zařízení, které se od roku 1953 specializuje na pacienty s Dětskou mozkovou obrnou, přistoupily státní léčebné lázně Jánské Lázně poté, co prohrály restituční spor o nejstarší část tamního komplexu. Prostřední a původní hotelová část lázní, takzvaný Valdštenský dvůr, má nyní už nového majitele.

Právě dnes Železnici opouštějí poslední pacienti a k 30. září budou propuštěni téměř všichni zaměstnanci, kteří již v pondělí podepsali dohodu o rozvázání pracovního poměru.Potvrdil to ředitel Jánských Lázní Roman Koudele.

"K uzavření léčebny vedlo více okolností. Jednak je to restituce, museli jsme vrátit původní část objektu lázní, ale minimálně stejně důležitým hlediskem byl i nízký zájem o pobyt v léčebně. Počet návrhů v poslední době klesl natolik, že se provoz propadl do ztráty", tvrdí ředitel. Zdejší lázně fungovaly v nejistotě už několik let. Provoz léčebny silně poznamenal deset let trvající restituční spor, ale například i radikální personální změny v druhé polovině devadesátých let a celkové zpřísnění režimu uvnitř zařízení, což prosadilo vedení Jánských Lázní,aniž by více zohlednilo přání rodičů nejmenších pacientů.

Přesto nikdo ze zaměstnanců neočekával, že provoz léčebny bude ukončen takřka ze dne na den. Nové místo si tak musí hledat bezmála padesát lidí, především rehablitační pracovnice a střední zdravotnický personál. Jejich zklamání je velké, žádná z nich však nechce o situaci říct cokoliv bližšího. Ředitelka Úřadu práce v Jičíně Zuzana Lišková odhaduje, že nové uplatnění bude řada žen v regionu hledat jen velmi obtížně. "Většina rehablitačních středisek byla již v minulých letech zprivatizována a jejich personální stav je dlouhodobě stabilizován. Za této situace nebude snadné sehnat nové místo v oboru, předpokládá Lišková.

Zklamání zavládlo i na obecním úřadě, radnice totiž do poslední chvíle doufala, že léčebna, která se v minulosti těšila velkému zájmu zahraniční klientely, zůstane zachována. Jak se bude vyvíjet situace v Železnici dál, není momentálně jasné. Roman Koudele zatím jen potvrdil, že smlouva s restituentem o vydání nemovitosti byla uzavřena a že v majetku státního podniku nadále zůstává novější přístavba, kterou tvoří dvě křídla propojená s historickou budovou. O jejich dalším využití prý ještě není rozhodnuto.

"Kvůli vleklému restitučnímu sporu jsme také do areálu nemohli investovat. Pokud by měla být léčebna v Železnici nadále provozuschopná, její úpravy by si vyžádaly velké náklady," zdůraznil Koudele.

Ačkoliv lázně evidují ještě několik návrhů na umístění pacientů do Železnice, jejich rodičům nabídnou, že je odléčí přímo v Jánských Lázních, kde je kapacita dostatečná."Žádný pacient nebude poškozen", ujistil ředitel. Někteří ze zaměstnanců, kteří si nepřáli být jmenováni, však odmítají, že by nebyl zájem o pobyt v místní léčebně, byť sami přiznávají, že poslední období bylo o něco slabší.Nicméně jsou přesvědčeni, že pokud by fungovala přijímací kancelář přímo v Železnici, kapacita zařízení by se bez větších problémů naplnila.

Provoz v těchto dnech nekončí jen v samotné léčebně, ale i ve speciální základní a mateřské škole, které s ní byly úzce propojeny. Handicapované žáky, kteří do školy dojíždějí z blízkého okolí, čeká změna prostředí. Docházku nejspíš plynule zahájí na některém ze školských zařízení okresu Jičín.  (JN)

Pokračování v dalším souvisejícím článku…