Tomáš Jung a Didi Hohberg se jednoho dne rozhodli, že si splní svůj sen a zkusí uvařit vlastní pivo. Bylo ho tehdy pouhých třicet litrů. Úspěch měli velký. Kladné reakce okolí jim byly motivací a dva kamarádi ve výrobě piva pokračovali. Stále ho ale bylo málo a muži chtěli, aby jejich zlatavý mok mohlo ochutnat více lidí. Jejich kroky tedy vedly k menším pivovarům, kde začali své pivo vařit ve větším množství a následně ho distribuovat do restaurací. „Chtěli jsme víc, svoji technologii, svoje prostory. Přeci jenom pak máte mnohem větší možnosti a volnost výroby. Proto jsme se rozhodli vybudovat vlastní pivovar," popisuje začátky Tomáš Jung, pro kterého byly Hořice jasnou volbou.

„Pocházím z Hořic, stejně tak jako má i kolegova manželka. Navíc jsme při pátrání v minulosti zjistili, že jeden z Didiho předků kdysi bojoval v bitvě u Sadové, kde přišel o ruku a poté byl hospitalizován ve zdejší nemocnici. Je to zvláštní souhra náhod, když si uvědomíte, že Didi pochází z Německa, ale jeho životní cesta ho zavedla právě do Hořic," říká s úsměvem Jung a prozrazuje, že původně chtěli postavit úplně nový pivovar. „Ano, uvažovali jsme nad výstavbou objektu, ale pak jsme si řekli proč, když už tady jeden je. Sešli jsme se s jeho majitelem a padli jsme si do oka. Prostory nás naprosto uchvátily. Vyzařují takovou zvláštní atmosféru," konstatuje Jung.

Soubor staveb pivovaru je od roku 2002 kulturní památkou, a tak bylo potřeba získat i posvěcení od památkářů. Ti kroky dvou nadšenců vítají. „Památkový ústav nám vyšel vstříc. Projekt vůbec nezasahuje do samotné stavby, nepřestavujeme ani nic nechceme měnit. Pivovar zjednodušeně řečeno vložíme do původních prostor, i když do jiného místa, než tomu bylo původně," vysvětluje podnikatel a upřesňuje, že nyní se bude nacházet v objektu bývalé tak zvané malé lednice, tedy místnosti o výšce něco okolo třinácti metrů, která byla v minulosti až po strop zaplněna ledem.

Ilustrační foto.
Zabavit všechny zbraně je nesmysl

Tomáš Jung by v budoucnosti rád navázal spolupráci s hořickým muzeem, aby se lidé mohli seznámit s historií zdejšího pivovarnictví. Proto pátrá a sbírá informace především od lidí, kteří byli například v pivovaru před jeho uzavřením zaměstnáni. „V oblasti státního archívu v Zámrsku se nám podařilo dopátrat dokumenty jen do roku 1948, pak už jako by pivovar neexistoval. To, co se dělo poté už vědí jen pamětníci. Stále hledám osoby, které by nám pomohly poskládat střípky minulosti dohromady," prosí o pomoc pamětníky Jung.

I když nadšenci znají původní recepturu hořického piva přiznávají, že uvařit pivo jako před padesáti lety nebude vůbec snadné. „Technologie, jakou se vařilo pivo v minulosti a teď je velmi odlišná, stejně jako složení surovin. Myslím si, že těžko můžeme docílit úplně stejné receptury jako tenkrát, ale budeme se snažit," slibuje Jung.

Po znovu zprovoznění pivovaru se zájemci mohou těšit na tři druhy piva, jež budou postupně doplňovány o různé sezonní speciály, ale také na pravidelné exkurze.

HISTORIE

Pivo se v Hořicích vařilo už za císaře pána v době, kdy Česká republika ještě ani neexistovala. Místní na sebe tehdy byli velmi hrdí a české pivo patřilo k nejlepším. Proč se s jeho výrobou v roce 1976 přestalo není zcela jasné. Příčinou mohla být údajně špatná voda, za kterou prý mohla továrna stojící nad pivovarem. Podle místních povídaček z ní unikla chemikálie a došlo ke kontaminaci spodních vod. Svůj podíl na uzavření pivovaru má pravděpodobně i tehdejší režim.

S pivovarem je spojena i jedna tragická událost. Ve varní nádobě se tu údajně měl utopit sládek. A tak Jung pátral a snažil se zjistit pravdu. „Ano, opravdu tu v šedesátých letech došlo k nešťastnému úmrtí. Vařič uklouzl a bohužel spadl do nádoby s horkou mladinou, které tam bylo zhruba něco okolo půl metru. Ještě se dokázal dostat ven, dojít do kanceláře, kde pak zkolaboval. Následně byl převezen do nemocnice, kde svým těžkým zraněním podlehl," objasňuje záhadu pivovarník.