Socha nezapomenutelného vojáka Švejka, kterou stvořil z hlíny novopacký autor Albert Králiček, prochází v kalské umělecké slévárně HVH závěrečnými operacemi.

Po vytvoření voskového otisku a odlití do bronzu ji zdejší odborníci vtisknou konečnou podobu, a to pomocí sultánu, brusky i kovového kartáče. Dodají originálu nové zabarvení, některé plochy zvýrazní a dobrosrdečný Švejk se může stěhovat do Kralup nad Vltavou, kde bude zdobit zdejší renovované centrum.

ŠVEJK K VAŇKOVI

„Jsme partou, která se spřátelila nad plzeňským pivem, a když jsme se zanořili do švejkologie, tak jsme překvapivě zjistili, že Švejk nemá v Česku žádnou sochu. A s Kralupy to má úzkou spojitost. U nás existovala reálná postava, náš drogista Vaněk, který si byl s knižní podobou Haškova románu velice podoben, a dodnes je na náměstí drogerie Jana Vaňka. Dodnes jsou tu i žijící potomci a s nimi jsme se spřátelili. Provádíme celkovou rekonstrukci našeho náměstí, kam jsme chtěli zařadit i nějaký veselý prvek. A když Švejka, tak ztvárněného Rudolfem Hrušínským, který vyhlíží drogistu Vaňka," popisuje záměr financovaný veřejnou sbírkou, iniciovanou Spolkem pro instalaci Josefa Švejka v Kralupech, Kamil Hainc a připomíná nejznámější větu z Haškova díla, která poukazuje na spojitost s městem. „Já jsem takto drogista Vaněk z Kralup."

Sochař Albert Králiček k Švejkovi, který sedí na lavičce a na noze má uvelebeného stájového pinče, dotvořil ještě i psí hovínko pro štěstí.

Švejkův make-up? Místo pudru kartáč!

„Já jsem trošku takový ničitel," směje se Pavel Dresler, který doslova tančí kolem Švejka, aby ho omyl vodou, pak mu dal střik sultanem (sirný roztok), nato dílo zahřál plamenem, a pak už za pomocí kartáčů a brusky dal vyniknout jednotlivým plochám.

„Je důležité sochu cítit, mít vizi, jak by to mělo dopadnout a znát prostředí, kam přijde," říká původním povoláním elektromechanik, ze kterého se stal v kalské slévárně odborník, jenž sochám přidává svůj otisk.

„Vše jsem se naučil až tady, kde jsem poznal význačné tvůrce. Hodně jsem převzal třeba od Vladimíra Preclíka, Vojty Adamce," podotýká Dresler a pokračuje.

„Patinou socha dostává různé barevné odstíny. Několikrát ji i předělávám, než se s autorem shodneme na tom, jakou on má představu. To je ale pro mě ta nejlepší škola. Na soše pracuji s respektem, musím ji vnímat a cítit. Dnes už většinou vím, co autor vyžaduje. Albert se taky bál, když si k nám dal sochu poprvé, co s ní provedeme. Taky můžeme celé dílo zničit. Když už je v bronzu, tak přijde patina a může sochu pozvednout a nebo taky z pohledu autora poškodit," vysvětluje Pavel Dresler, když Švejkovi ocelovým kartáčem rajbuje tváře, aby vystoupily do popředí.

KRÁLIČKŮV VERDIKT

„Jsem spokojen, odlití dopadlo dobře a doufám, že se konečná podoba sochy bude líbit i Kralupským, kteří Švejka viděli odlitého v bronzu a svařeného, ale napatinovaného si ho přijedou prohlédnout tento týden," říká packý sochař, který brilantně vystihl Rudolfa Hrušínského v jeho nezapomenutelné roli.