Mnohé tipy od vás přicházely takříkajíc „ex post", tedy poté, co už jsme uzavřeli a vydali hesla příslušných písmen. Rozhodli jsme se proto pro jakýsi „dotisk" a v naší Východopedii budeme pokračovat. Už teď máme od vás nashromážděných téměř 150 hesel. Rádi přivítáme vaše další příspěvky a tipy, které je možné opět posílat na mailovou adresu encyklopedie.VC@denik.cz.

Písmeno Č (dokončení)

Červený Jiří

Český skladatel, textař, kabaretiér, spisovatel a dramatik; vnuk výrobce hudebních nástrojů Václava Františka Červeného a otec operní pěvkyně Soni Červené se narodil 14. srpna 1887 v Hradci Králové, kde vystudoval gymnázium. Už tehdy pod pseudonymem Stáša Juren publikoval své literární práce nejen ve studentských časopisech, ale i třeba v Národních listech. Ještě jako student práv založil v Praze se svými přáteli z královéhradeckého literárního a divadelního sdružení Mansarda v roce 1909 kabaret Červená sedma, jehož byl v letech 1918-1922 (do jeho zániku) ředitelem, hlavním autorem a všestranným interpretem. Literární kabaret Červená sedma se stal pod jeho vedením místem, kterým prošla osobně i prostřednictvím svého díla řada tvůrců české divadelní a literární kultury té doby (E. Bass, E. A. Longen, J. Hašek, Jiří Mahen) a Červený sám zhudebňoval jako moderní šansony texty básníků Petra Bezruče, Viktora Dyka, Fráni Šrámka, Františka Gellnera, Karla Hlaváčka. Je autorem několika set písní lyrického a satirického charakteru (Hradecké písničky, Písnička z mládí) a desítek monologů, výstupů a aktovek psaných právě pro Červenou sedmu. Napsal i několik románů a memoáry (Červená sedma, Paměti mansardy).

Po zániku Červené sedmy působil jako advokát (1923-1949). Za německé okupace byl třikrát zatčen a  vězněn na Pankráci a v terezínské Malé pevnosti. Po roce 1948 se opět vrátil k osvětové a divadelní činnosti na estrádách. Zemřel 6.5. 1962 v Praze.

Červená Soňa

Česká herečka a operní pěvkyně, mezzosopranistka, která se narodila 9. září 1925 v Praze  Jiřímu Červenému a Žofii Veselíkové. Je pravnučkou známého královéhradeckého výrobce a vynálezce žesťových hudebních nástrojů Václava Františka Červeného.

První divadelní zkušenosti získala v muzikálu Divotvorný hrnec. Hrála rovněž ve filmu, například v komedii Poslední mohykán. Poté se rozhodla věnovat opeře. Tři roky působila v Janáčkově divadle v Brně. Poté v roce 1959 přešla do Berlína Famózní úspěch jí přinesla role Carmen v inscenaci dirigenta Herberta Kegela. Toto provedení bylo v roce 1960 úspěšně nahráno na gramofonové desky. Roli Carmen pak zpívala na nejpřednějších světových scénách 156 krát.

V této době se ji ke spolupráci marně a bezvýsledně snažila získat východoněmecká Stasi i česká StB. Emigrovala posledním otevřeným přechodem z východního Berlína 4. ledna 1962. Zpívala v operách v Západním Berlíně, Kolíně nad Rýnem, Hamburku, Dortmundu, Mnichově, Wiesbadenu, Frankfurtu nad Mohanem, Norimberku, Stuttgartu, Vídni a San Franciscu, prosadila se i jako herečka v divadle Thalia v Hamburku. Po několika desítkách let strávených v emigraci se vrátila zpět do vlasti a dodnes stále aktivně vystupuje.

Na česká jeviště se vrátila nejen v Janáčkově Osudu, ale hlavně v roli Kláry, titulní postavy Dürrenmattova dramatu Návštěva staré dámy, který připravil Vladimír Morávek v Klicperově divadle. Přesně v tom, které pomáhal založit její pradědeček. Ve Wilsonově režii v pražském Národním divadle hrála hlavní roli v Čapkově Věci Makropulos. Mimořádný ohlas měla opera Aleše Březiny a Jiřího Nekvasila Zítra se bude… (premiéra 8. dubna 2008), kde hrála postavu Milady Horákové (filmový záznam opery byl pořízen režisérem Janem Hřebejkem).

V roce 2004 obdržela cenu Thálie jako zvláštní cenu kolegia, 6. ledna 2011 jí na prknech Stavovského divadla udělil ministr kultury Jiří Besser medaili Artis Bohemiae Amicis.

Hradecká radnice ji udělila  prestižní Cenu dr. Františka Ulricha, její zásluhy o město pak ocenila i tím, že jí jmenovala čestnou občankou Hradce Králové.

ČKD

Průmyslový závod, který na okraji Hradce Králové začal vznikat v roce 1941 – byly zde slévárny lehkých kovů pro letecký průmysl, které se zapojovaly do zbrojní výroby Německa. Pracovalo zde přes 2000 dělníků, mnozí z nich totálně nasazení. Po 2. světové válce byly slévárny znárodněny a připojeny pod Škodovy závody. Výroba byla zaměřena především na mostní konstrukce. V dobách socialismu se areál n. p. ČKD stal samostatným podnikem, který vyráběl a dodával do celého světa lodní a vlakové motory. Největším odběratelem byl tehdejší Sovětský svaz, ale kvalitní motory byly exportovány i na Západ.

Písmeno D

Dachovy

Stylové koupaliště s dřevěnými kabinkami na převlékání a dnem z pískovcových kvádrů o rozloze 8000 m² poblíž Hořic. Uprostřed je dřevěný ostrůvek, pláže jsou písečné a travnaté. Koupaliště, které napájí lesní pramen, bylo  dokončeno v roce 1925 a vzniklo na místě bývalého dachovského rybníka podle projektu profesora místní sochařsko-kamenické školy Karla Bachury. O čistotě vody svědčí výskyt čolka horského.

Davis Cup v Hradci Králové

Nejpopulárnější soutěž tenisových družstev mužů, která se hraje od roku 1900 a je považována za neoficiální mistrovství světa, měla čtyři zápasy v Hradci Králové.

V roce 1983 musel štvanický areál ustoupit výstavbě metra, a tak volba tenistů padla na Hradec Králové, který vyhovoval blízkostí od Prahy, ubytovacím zázemím v hotelu Černigov, prostředím i kapacitou zimního stadionu. Sestava Šmíd, Mečíř, Složil, Pimek porazila na antuce  Sovětský svaz (Zverev, Česnokov, Olchovský) 4:1. V roce 1984 stejná sestava přehrála na rychlém povrchu Dánsko 5:0. Následoval boj o postup do semifinále, ke kterému do Hradce Králové k duelu s Francií přijel i Ivan Lendl. Pobyt využil k (neúspěšnému) vyjednávání o legalizaci svého pobytu v USA. Ve svém posledním oficiálním startu za reprezentaci prohrál s Lecontem, ale porazil Forgeta, další body přidali Šmíd proti Forgetovi a deblový pár Šmíd, Složil výhrou nad dvojcí Leconte, Portes. O finále nás v Baastadu připravili pozdější vítězové salátové mísy Švédové Wilander, Sundström, Edberg a Järryd.

V roce 1987, i přesto, že už pražská Štvanice fungovala, naši tenisté přijeli opět do Hradce Králové. Nehrající kapitán Jan Kodeš zvolil proti Izraeli sestavu Měčíř, Šrejber, Šmíd, Nováček, která však na povrchu supreme překvapivě prohrála 2:3. Za stavu 2:2 musel po zranění Šrejbra nastoupit debutant Nováček, který s Mansdorfem vydržel první dva sety (1:1), pak však už udělal jen dva gamy a prohrál 2:6, 0:6. Prohra nás stála vyřazení ze 76. ročníku Davisova poháru a Jana Kodeše funkci nehrajícího kapitána.

Dědina

Přítok řeky Orlice pramení pod Sedloňovským vrchem  jako Zlatý potok, délka toku je 58,4 kilometrů, plocha povodí činí 333,2 kilometrů čtverečních.

U obce Chábory se tok rozdvojuje na dvě větve: severní protéká Dobruškou a Českým Meziříčím, jižní je umělým tokem, který byl vybudován k napájení rybníků – Semechnického a Broumaru a protéká anglickým parkem opočenského zámku. Obě větve se pod Českým Meziříčím spojují v jeden tok, do Orlice ústí v Třebechovicích pod Orebem.

Potok je spojen s řadou povodní. V noci z 22. na 23. července 1998 postihla všechny obce při jeho toku stoletá voda, která si vzala dva lidské životy a napáchala škody za 1,9 miliardy korun. Další velké vody přišly v březnu roku 2000, březnu roku 2006 a v červenci roku 2011.

Dětské centrum Dvůr Králové

V budově, kterou pro svoji rodinu dal v roce 1932 postavit továrník Deutsch byl dětský domov založen už v roce 1946. V roce 2001 do něj byl z Trutnova přemístěn kojenecký ústav. Dnešní název má od 1. 10.2009 a jsou v něm k dispozici oddělení kojenců, mladších a starších batolat, oddělení pro matky s dětmi a zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc.

V letošním roce zde byla dokončena přístavba, která stála 15,5 milionu korun a většina z těchto financí šla z ROP Severovýchod. Pět nových bytů je zařízeno ve stylu domácího prostředí. Kapacita jednoho takového prostoru je pět malých obyvatel. Jde o koncept obytných prostor, kde si mají děti připadat jako doma. Musí se naučit mnohým návykům. Například při jídle, v kuchyni, v hygieně. Tak, aby byl pro ně později snazší přechod do pěstounské péče. Součástí přístavby byla i nová příjmová ambulance v hlavní budově.

Do Dětského centra ve Dvoře Králové nad Labem jsou přijímány děti, nad nimiž je nařízena ústavní výchova, děti týrané, ohrožené prostředím, ale také děti mentálně, či zdravotně postižené.

Doležal Jaromír

Bývalý československý cyklistický  reprezentant, rodák z Chocně (11. června 1953), kde absolvoval ZŠ.  Po maturitě na gymnáziu ve Vysokém Mýtě vystudoval učitelství pro střední školy na PF Hradec Králové, (1979), úspěšný byl i při studiu trenérství na FTVS UK Praha (1980).

Má pět titulů mistra republiky ve stíhacím závodě na 4 km – jeden mezi jednotlivci a čtyři mezi družstvy. Na mistrovství světa v Montrealu v roce 1974 byl členem stíhacího družstva, které získalo bronzovou medaili. V roce 1976 vytvořil čs. rekord v hodinovce – na dráze v Brně ujel 44,967 km a tento výkon vydržel v čele tabulek dvanáct let. Trénoval ve Středisku vrcholového sportu v Lanškrouně, byl ředitelem Střední obchodní školy v Chocni. Je autorem Dějin československé dráhové cyklistiky. V roce 2014 byl uveden do Síně slávy sportovců okresu Ústí nad Orlicí.

Dostál Roman

Rodák z Ústí nad Orlicí (13. července 1970) je úspěšným biatlonovým reprezentantem, začínal v Tréninkovém středisku mládeže Letohrad. Jeho největším úspěchem je titul mistra světa na 20 km, který překvapivě vybojoval ve svých čtyřiatřiceti letech na šampionátu v rakouském Hochfilzenu (2005). Na mistrovství světa v Anterselvě v roce 1995 byl členem stříbrné štafety, stříbro má i z ME 1999 za rychlostní závod jednotlivců.  Třikrát reprezentoval na zimních olympijských hrách, (Salt Lake City 2002, Turín 2006, Vancouver 2010): jeho nejlepším individuálním umístěním je 23. místo v závodě s hromadným startem v Turíně, byl členem štafety, která v Salt Lake City vybojovala 5. místo.

Po ukončení sportovní kariéry se stal spolukomentátorem biatlonových přenosů.

Dotek

Bývalá barokní fara v Horním Maršově je příkladem jedinečného spojení kulturní památky s provozem vybaveným moderními technologiemi (vytápění na biomasu, solární kolektory, rekuperace). Fara je majetkem Střediska ekologické výchovy a etiky Sever, které v roce 2013 dokončilo její kompletní rekonstrukci.

Smyslem domu Dotek (Domu obnovy tradic, ekologie a kultury) je obnovení vztahu lidí ke krajině a přírodě, zachování kulturního dědictví, šíření dovedností směřující k trvale udržitelnému životu.

Na faře se nachází informační centrum s prodejnou regionálních výrobků – infokoloniál, interaktivní expozice Fara na Dotek, dílna pro tkalcování, seminární místnosti, klubovna, knihovna, kuchyně a jídelna, pokoje v podkroví, zahrada a malé hospodářství s domácími zvířaty. V těsném sousedství fary stojí nejstarší strom a nejstarší kostel východních Krkonoš – všechny tyto památky tvoří dohromady pozoruhodný celek s výrazným geniem loci.

Dotek poskytuje: výukové programy pro školy, semináře pro dospělé, osvětové a kulturní akce pro veřejnost, nabízí exkurze, tématické vycházky, vzdělávací programy a rukodělné aktivity pro různé věkové skupiny.

Doubrava

Řeka v okresech Havlíčkův Brod, Chrudim a Kutná Hora je levostranným přítokem Labe s délkou toku 89,5 km a plochou povodí 598,8 kilometrů čtverečních. Pramení ve Žďárských vrších v rašeliništi jižně od Radostína v nadmořské výšce 626 m. Po celé své délce teče převážně severozápadním směrem. Ústí do Labe západně od Záboří nad Labem v nadmořské výšce 198 m. Přítoky jsou- zleva Ranský potok, Kamenný potok 1, Kamenný potok 2, Červený potok, Mlýnský potok, Hostačovka, Brslenka (největší přítok) a zprava Štírový potok, Městecký potok, Cerhovka, Barovka, Blanický potok, Běstvinský potok, Zlatý potok, Lovětínský potok, Kurvice, Starkočský potok, Čertovka. Nejkrásnější úsek řeky je mezi Bílkem a Chotěboří – tzv. Údolí Doubravy.