Celkem disponovalo čs. vojsko na Rusi 531 osobními a 10 287 nákladními vozy, které byly uspořádány ve 259 vlacích. V tomto počtu není zahrnuto 27 ešelonů zdravotních a evakuačních a mnoho ešelonů vojsk spojeneckých.

V roce 1919 se čs. armádní sbor stáhl na Sibiř k ochraně magistrály. Po nástupu Rudé armády počátkem roku 1920 započala evakuace čs. vojsk ze Sibiře do Vladivostoku a poté 42 lodními transporty do vlasti.

Od března 1918 se československé vojsko na Rusi zabydlelo ve vlacích (ešelonech) v počtu 1216 mužů na vagon. Vlaky sloužily jako pojízdná kasárna a staly se do roku 1920 domovem legionářů, kteří si je postupně dovybavovali.

Ve druhé polovině roku 1918 postupně docházelo k odstranění improvizací, jednotlivé jednotky byly doplňovány, nové zformovány a s tím docházelo i k budování logistických a podpůrných částí kuchyně, pekárny, prádelny, zbrojařské, technické, krejčovské, ševcovské, kovářské, truhlářské a další dílny, sklady, štáby, nemocnice a jiné, a to především ve vagonech.

Z jakých vagónů se skládá současný Legiovlak a k čemu sloužily?

1.Vůz s obrněným automobilem

Plošinový vagón sloužil pro přepravu obrněného automobilu. Takto osazované vagóny byly včleňovány do sestav obrněných vlaků a sloužily jako pancéřové prvky. Předlohou pro stavbu repliky automobilu, postaveného Janem Queisnerem, byl jednověžový Austin, který vznikl přestavbou původně dvouvěžového Austinu I. série těžce poškozeného v boji.

V roce 1918 se podařilo příslušníkům 1. pluku čs. legií v Rusku ukořistit nepřátelský vlak na nádraží v Penze. Jeho součástí byl i plošinový vůz s jednověžovým Austinem. Ihned byl nasazen do bojů s bolševiky. Podle ruského vzoru mu legionáři dali jméno, zvolili ovšem české „Juráš". Službu v legiích ukončil v roce 1920, kdy byl před odjezdem vojska z Vladivostoku prodán.

2. Obytný vůz

Vůz není přístupný pro veřejnost, neboť slouží jako zázemí pro soudobou posádku.

3. Těpluška

Těpluška je označení převzaté z ruštiny pro původně běžný nákladní vagon se střechou, upravený zateplením stěn pro dopravu osob.

Čs. legionáři disponovali takovými vagóny až od začátku roku 1918, kdy byl Československý sbor nucen zahájit ústup z Ukrajiny před postupujícími vojsky Německa a Rakousko-Uherska. Československé pluky druhé divize, které byly rozloženy východně od Kyjeva, obsadily a držely železniční uzel Bachmač. Její příslušníci shromáždili vagony jak pro sebe, tak i pro ostatní jednotky sboru, a tak umožnili ústup z Ukrajiny.

4. Štábní vagon

Štáby jednotlivých jednotek s sebou přivedly do vagonu menší či větší kanceláře všeho druhu. Tento vůz je ukázkou nepříliš časté, specializované úpravy vagonu. V době kdy čs. legie bojovaly s bolševickými oddíly, musely štáby jednotlivých pluků nebo divizí řídit boje na frontách. Pro tyto účely se upravovaly vozy do podoby kanceláří vybavených telefonním a telegrafním spojením, mapami, pracovními stoly, psacími stroji apod.

Štáby jednotlivých střeleckých pluků tak využívaly 1622 osobních vozů, což tvořilo cca 5-6% z vagónů ešelonů pluků. Štáby divizí měly k dispozici 1216 osobních vozů a štáb československého vojska dokonce 54 osobních vozů, což tvořilo jednu čtvrtinu vagónů sedmi ešelonů, ve kterých byl převážen tento štáb.

5. Zdravotní vagón

Velice dobře se osvědčily sanitní vlaky, které byly využívány především pro evakuaci raněných, ale také pro ošetřování a operace. Sanitní vlak byl složen z vagonu operačního, vagonu pro těžce raněné, vagonu s kuchyní, s prádelnou a dalších určených pro personál a materiál. Menší zdravotní vlaky se sestávaly pouze z několika vagonů, díky tomu byly dobře pohyblivé a mohly doprovázet i jednotlivé jednotky. Pro dopravu raněných z bojiště se užívaly tzv. zdravotní letučky, což byly rychlé vlaky s jedním až dvěma zdravotními vozy. Na řece Volze disponovali legionáři také nemocničními loděmi.

6. Plošinový vůz

Pro přesun týlového i bojového materiálu sloužily běžné plošinové vozy.

7. Kovářský vagón

Legie žily ve vlacích na Transsibiřské magistrále po více než dva roky a legionáři si museli většinu věcí obstarat sami, proto kromě obytných a bojových vozů měli ve vagonech i sklady výstroje a materiálu a také specializované dílny jako v tomto případě kovárnu.

8. Poštovní vůz

Provoz samostatné polní pošty československého vojska v Rusku byl zahájen dne 16. září 1918 na trati ČeljabinskSamaraUfaSyzraň. Toto spojení bylo postupně prodlužováno až do Vladivostoku, kam dorazila první poštovní zásilka dne 8. listopadu 1918. Pošta byla přepravována prostřednictvím tzv. poštovních ambulancí, tj. upravených těplušek s posádkou legionářských pošťáků kteří během jízdy zpracovávali a třídili zásilky a to v celé délce cca sedmi tisíc km bez vystřídání, čímž dosáhli světového dálkového rekordu v poštovní ambulantní dopravě. Naše polní pošta dopravovala také poštu spojeneckých vojsk na Sibiři a později i místních úřadů a civilního obyvatelstva v okolí magistrály. Přitom byla považována za rychlejší a spolehlivější nežli místní pošta ruská.

9. Krejčovský vůz

Krom výstroje a výzbroje se museli čs. vojáci postarat o vlastní zásobování jídlo a ostatní potřeby pro asi 60 000 lidí a 12 000 koní, dále palivo a materiál pro lokomotivy a vagony, ale také auta a letadla. Když začalo být nutné obstarat pro naše vojáky nové uniformy a na Sibiři nebylo možné sehnat v dostatečném množství látky, obrátili se legionáři z Vladivostoku na nejbližší spojence v rámci Dohody, kterými byli Japonci. Krejčovský vůz se k Legiovlaku přidá během jeho pouti v roce 2015.

10. Prodejní vagón

V historické části tohoto vozu se nachází replika prodejního pultu, jaké byly v kantýnách legionářských jednotek na Sibiři. Prodejny s potřebami a potravinami pro vojáky provozovaly jednak samosprávy jednotlivých pluků, později podobná zařízení provozoval i „strýček z Ameriky", tedy celosvětová organizace YMCA, zpočátku hlavně její členové pocházející z řad české menšiny v USA.

11. Obrněný vagón

Obrněné vlaky se poprvé začaly používat ve válkách v druhé polovině 19. století. Poprvé byl improvizovaný obrněný vlak našimi vojáky použit v březnu 1918 při bojích s německou armádou u železničního uzlu Bachmač. V rámci otevřených bojů čs. legionářů s bolševiky od května 1918 byly obrněné vlaky jedním z nejdůležitějších bojových prostředků naší armády.

Vývoj obrněných vagonů byl postupný. Zpočátku se jednalo o běžné vagony, které byly vyzbrojeny kulomety a někdy i děly na plošinových vozech. Pro ochranu posádky byly použity improvizované prostředky k tlumení střel, zpravidla pytle s pískem. Následně docházelo k dalšímu zlepšování obrněných vagonů a začaly se používat ukořistěné, továrně postavené specializované vagony i obrněné lokomotivy z výzbroje bývalé ruské armády. Ke stavbě obrněných vlaků často posloužil beton, traverzy, fošny a pražce. Díky umu našich předků tak vznikaly ze starých uhelných vozů amerického původu pohyblivé nedobytné pevnosti.

(čsol, bed)