Bylo to potřeba pro pochopení jeho tvorby. Kromě toho, že jezdí s mašinou, tak dělá tesařinu. Na krovech pár těch ozdob udělat musí.  To ale většinou dělá motorovou pilou. V roce 90 nakreslil svého prvního Masaryka. Pak přišly figurky. K tomu potřeboval kudličku a jemná rydla. Ale na výstavě jsou hlavně dřevořezy. Štípané prkýnko. Lípa, výjimečně dub. A do něj ryl ty portréty, ale taky pohled na architekturu. Například kostely.

To, co visí na stěnách kavárny, představuje skvělý pohled na českou i světovou kulturu. Asi nejstarší jsou Habsburkové. Marie Terezie a její syn. Má je nastudované, autor. Hned vysvětluje jejich zásluhy. Nedá se zmást provokací, že Josef 2. rušil kláštery. Připojuje se pan farář Kordík, se sklenicí piva v ruce. Najednou je tu debata nad kumštem výtvarným a historií.

Následuje řada osobností, většinou spisovatelé, Ale i ostatní umělci. Skvělý výběr. Hemingway, Exupéry, Mácha, ten se rozevlátý dobře tvoří. Bratři. Jistě, jsou to brejličky Karla Čapka. Zrzavý, Komárek. Je potěšením, že v době kdy vyřazují z Pantheonu Šrámka je tu i Fráňův kraj.

Následují i současníci. Železnický farář Josef Kordík, malíř Michail Ščigol. Však tu oba stojí a vysvětlují. Pan malíř hovoří o dřevorytcově tvorbě, pan farář o místním kostele Sv. Jiljí. Zbortila se tam klenba. Oprava přijde  asi na pět milionů. Pánové vysvětlují. Přidává se kavárník Radek Řehák. Výstava potrvá do 15. srpna 2017 a je prodejní. Veškerý výtěžek přijde na opravu kostela. Blízcí sousedé, každý z jiného oboru, takhle spolupracují.

Prostor kavárny pod kostelem v Železnici je komorní. Bílé, či pískovcové stěny plné výklenků, si s prkýnky a figurkami rozumí. Hlavně ale jsou v souladu lidé. Mají rozličné povolání, ale podobné zájmy a úsilí. 

Bohumír Procházka