Má být v hradeckých lesích hájovna stará nebo nová? Má být na Velkém náměstí víc aut nebo méně? Má jít hotel Černigov nebo stromořadí k zemi nebo ne? Trápení, která veřejnost prožívá nad chystanými, důležitými rozhodnutími radnice v Hradci Králové, teď ventiluje v peticích.

Imrich Dioszegi.Petice je úžasný demokratický nástroj. Stejně jako bolest v lidském těle informuje, kde věci nefungují, jak mají.

Petic není víc, týkají se ale stále podstatnějších veřejných témat a dokonce mají protikladná znaménka. Řešení mají přitom přinášet především draze placení radní, náměstci, primátoři, hejtmani, ministři.

Změť petičních situací pro i proti k témuž ukazuje, že Hradečtí, kteří se na řízení města přímo nepodílí, nevěří, že politici budou umět problém smysluplně vyřešit, a že se s nimi špatně komunikuje. A to se v Hradci při zmateném přešlapování nad důležitými městskými projekty právě odehrává. Podle mistra politického zákulisí Franka Underwooda z Bílého domu z karet jsou dva druhy bolesti: ta, která posiluje, a pak ta zbytečná. Který druh trápení to v Hradci vlastně je, se teprve uvidí, i když to vypadá na druhou možnost.