Tato recenze je psána z premiéry a kixů mnoho zaznamenáno nebylo. Ale možná příčinou bylo, že nebyly spatřeny. Má totiž první scéna v Kacandě vzácnou raritu. Uprostřed jeviště je sloup. Divadelníci tvrdí, že ho nelze odstranit, protože by spadnul strop. Pečlivý návštěvník však pozná, že Kacákovolhotští volí moderní formu divadla. Část představení je totiž divákům skryta. Tak si mohou mnohé domýšlet, herci si za sloupem odpočinou. A diváci se mohou dosyta vysmát.

Blázinec v prvním poschodí Františka Ferdinanda Šamberka vznikl v roce 1867. Pro KLaN upravil tuto frašku Josef Lédl, písně a jejich melodie Jaromír Gottlieb. Pro účely představení z místních zdrojů sestavena byla pětičlenná kapela.

Kde se ve vesnici, která má 163 obyvatel bere tolik dobrých herců a muzikantů? Inu, obec žije rozličnými masopusty, dětskými dny i jinými akcemi, takže se jedná o výuku herectví v praxi. Taky jsou tu dvě „městské části“. Sama Lhota a Náchodsko. Že se při tom pestrém dění občas lidé pohádají? A kde to není? Není tvůrčí diskuse zdrojem pokroku? Jedním ze způsobů komunikace? A co je divadlo?

Proč Šamberk? Proč Blázinec? Inu i ve Lhotě se rádi zasmějí, tj. v hledišti i jevišti. Vyskytl se i potlesk na otevřené scéně. Bylo vidět, že si herci své představení užívají. Možná některé odmlky byly způsobeny tím, že byla dána možnost divákům ať se zasmějí a oni to nepochopili. Ale možná taky herci neslyšeli nápovědu. Každopádně představení se povedlo.

Taky proto, že i na malé české vísce uvědomili si občané, že v české i jiné televizi není moc se na co dívat. A tak si kulturu dělají sami.

Bohumír Procházka