Reklama - váš nekonečný seriál
No konečně jsem se dočkal. Dnes to bylo náročné, ale šéf mě naštěstí za odměnu pustil domů dříve, a tak mám po vyčerpávajících chvílích v práci a uspávající cestě domů autobusem chvilku sám jen pro sebe.
Redakce
Diskutovat (0) 8.2.2010 12:27
No ale co by se tak dalo dělat? Do opravy té poličky se mi ještě nechce, venku nevlídné počasí, knížka se přečetla úplně sama včera před spaním… Udělám si něco dobrého. Snad v ledničce ještě něco najdu a k tomu si třeba zapnu televizi. Opráším po dlouhé době zase nějaké ty seriály…
Tak copak nám to asi dnes hrají? Zmáčknu třeba trojku. No jistě - reklama, nic jiného bych ani nemohl čekat. V hlavní roli exceluje prací prášek. Obvyklý scénář se špinavým ubrusem a nešikovným dobrovolníkem, co vylije víno nebo zakopne s dortem, asi nikoho nepřekvapí. Snad mi nabídnou něco záživnějšího na dalším programu. A krucipísek, to děvče si snad fakt myslí, že když bude jíst každý den ty pilulky na hubnutí, že se jí zásadně změní život.
No možná se to nějak projeví, ale určitě ne na kilech, nýbrž v peněžence. Poslední pokus… Buď teď , nebo nikdy. Snad překvapí jednička. No to se mi snad jenom zdá. Eva a Vašek představují své písničky v teleshopingu. Oni mají ty reklamy snad synchronizované. Nerozumím. Abych nemohl přepnout v jednu chvíli na jiný program a vybrat si něco zajímavějšího, tak mi podají dávku nějakého toho produktového představení zároveň na programu jiném. Tak to teda ne. Vypínám.
Na jednu stranu mi je jasné, že firma, která potřebuje prorazit na trhu a zaujmout své klienty, musí využít všech možných marketingových nástrojů k tomu, aby svůj výrobek prodala. Celkem vhodným a právě takovým nástrojem se zdá být reklama. Pokud zahrnuje v prezentaci daného produktu i nějaký vhodný způsob, jak diváky pobavit, nejsem rozhodně proti tomu, aby ji televize odvysílaly, billboardy vystavily atd. Jenže jak to tak dopadá v kraji českém, moravském a slezském, takových reklam tu nalezneme málo a ještě méně. Nebojím se to tvrdit. Spočítal bych je na prstech jedné ruky. Většina komerčních sdělení jednoduše zeje nudou, a tak zejeme nudou i my všichni, co na ně zrovna musíme upínat svůj zrak ze sedaček obývacích pokojů, sedadel autobusů apod. Už vůbec nemluvím o tom, že mi to pošťačka plive každý den do schránky v podobě letáků.
Abych tuto formu pořád jen neodsuzoval, napsal bych pár řádek i na její obhajobu, neboť je od zákona dáno, že každý má právo na svého obhájce. Ano, otravuje mi život a nesnáším, když mi přerušuje televizní film ve chvíli, kdy má zrovna detektiv odhalit vraha pubertálních dívek nebo Romeo poprvé políbit Julii. Druhá stránka věci je ale ta, že se v ní jednou za čas objeví nějaké sdělení, které může někomu v něčem pomoci. Člověka, který hledá určitou věc, může dovést k tomu, aby ji skutečně nalezl. Dále může odkázat na charitativní pomoc lidem ve světě nebo nadiktovat týranému dítěti číslo na Linku bezpečí. To se samozřejmě cení, protože nějakým způsobem se k lidem určité informace donést musí, a to nemluvím o radosti babiček, že v supermarketu A mají o desetník levnější rohlík než v supermarketu B.
Ať už chceme nebo nechceme, reklama je jednoduše součástí našeho každodenního života. Musíme si sami vybrat, čemu věnovat pozornost a co vypustit. Každopádně varování na závěr bych formuloval asi tak, že je to dobře propracovaná hra na lidi (někdy i klamavá), která s nimi manipuluje a využívá k tomu různých barev, her na city, aby nás to co nejvíce dostalo do kolen a abychom kupovali, až by se z nás kouřilo. Teď si jdu pustit televizi. Snad už mi začal můj oblíbený pořad.⋌ Martin Vik
-4°C
-2°C
