Ó zápach, aneb otevřený dopis zemědělcům

Je letní sobotní dopoledne 4. srpna. Farmářské trhy na Husovce přilákaly své příznivce, centrum plné lidí, nakupujících, turistů, cizinců, kteří obdivují naše malé, ale krásné pohádkové město. Vycházím z domu po deváté hodině a zahajuji krátkou procházku, abych usedl v zahrádce bistra u zámku, dal si piccolo a rozevřel sobotní noviny.Tentokrát usedám ke svým přátelům, kteří mi jsou milejší než noviny a jejich obsah. Servírka přináší vonící kávu, my ji ovšem necítíme.¨

Podezřívavě se díváme jeden na druhého, příšerný puch ničí idylku. Za chvíli je jasné, že zdroj zápachu není v našem dosahu. Mírný jihovýchodní vítr nám všem, včetně účastníků srazu auto a motoveteránů v dobových kostýmech a tisíců lidí v centru města, zprostředkoval transfer našich smyslů a umožnil stát se přímými účastníky navážení a rozptylu exkrementů na polích několik kilometrů vzdálených od našeho města. Jako každý rok nám naši milí zemědělci dokazují svou důležitost a dávají okolnímu světu o sobě vědět.

Význam výživy národa
Všichni víme, že je důležité dopravit co nejvíce nitrátů do půdy tak, aby úroda stála za to a národ si mohl pochutnávat na potravinách Česká klasa a dalších značek kvality. Nikdo nezpochybňuje význam výživy národa. Jelikož se ale jedná většinou o řepková pole, na něž doplácím i já ze svých daní v rámci nemožné politiky podpory zelených energií. Nesdílím tudíž svaté nadšení našich dotovaných zemědělců a energetiků.

Být v kůži náhodného návštěvníka města, který si chce uvnitř památkové rezervace pochutnat na sobotním obědě a nebýt obtěžován odporným zápachem rozmetávané kejdy, nejenom že opustím urychleně páchnoucí město, ale ani mne nenapadne návštěvu zopakovat, natožpak se zde, nedejbože, ubytovat.

Více tolerance?
Benevolentnější čtenář může namítnout, že by neškodilo více tolerance. Ano! Stejně tak je možno apelovat na toleranci zmíněných zemědělců vůči dýchající většině. Na druhou stranu je to dobrý trénink pro dvacet tisíc obyvatel města a přilehlých obcí pro případ, že zvítězí projekt fermentační bioplynové stanice v intravilánu Jičína. Organické zbytky čehokoliv nám budou ve velkém transportovány až pod nos smrdícími a rachotícími kamiony, aby byly přeměněny na nepatrně méně páchnoucí substrát, odvážený odtud stejně smrdícími a hlučícími kamiony kamsi jinam, o dalších vlivech a rizicích nemluvě; pravda, projekt produkuje štědře dotovanou energii, bohužel z daní nás všech.

Při vědomí toho, že jsme branou do Českého ráje, městem pohádky a městem turistiky, je jistě na pováženou zvyšovat vliv rizikových faktorů, jež budou mít vliv na kvalitu ovzduší a životního komfortu našeho krásného koutku země. Otázkou také je, zda kvalitu života, která je hlavní devizou Jičína, stojí za to obětovat ve prospěch podnikatelského záměru a projektu, jenž počítá s dotací Evropské unie, ovšem nikoli ve prospěch města a jeho obyvatel, ale několika jedinců.

Laskavý čtenář, nechť si odpoví sám, zda stojí za to podporovat takovéto záměry. Stojí nám benevolentní postoj za to, že obětujeme kvalitu vzduchu a života, o riziku ekologických havárií ani nemluvě? ⋌Miloš Starý, Jičín