Zarazilo mě, jak by zástupci lidu s potěšením některé aktivisty odstřihli. Snad ne až tak daleko, že by měli radost je náležitě osolit. To ještě ne, pušismus se snad na jičínskou radnici nevrátil. Tady jde o to, že jim všelijací ti aktivisti brání v práci. A že by se jim měly vymezit mantinely. Pro dobro věci. Protože oni chtějí konat pro své město, pro své voliče. A tihle hoši je od té práce zdržují.

A ještě úředník. V jedné kauze je namočený úředník. Úředník služebník? Úředník – iniciativní …
Taky je potřeba uvažovat o čase. Nemáme ho moc a ještě s ním neumíme hospodařit. Tyhle vzájemné šarvátky dopisovací, co to zabere času. My nekonáme. My korespondujeme, vymýšlíme, zdůvodňujeme, bráníme se. Ale práce z toho žádná. Nic hmotného, ani duchovního pro lidstvo nevznikne.
Nebudu rozebírat, že na obou stranách je určitá ješitnost. Prostě já mám pravdu. Protože jsem svým lidem zvolený, mám tu pravdu trochu větší. A taky moje pohnutky jsou ušlechtilejší. Mám na to mandát.

Zatímco druhá strana, aktivisti, to jsou rebelové. Svým založením odporníci. Ale mají zájmy ušlechtilé. Chrání přírodu, jsou vzdělaní, například v paragrafech. A nejsou politiky, většinou. Tak se nemusejí tolik ohlížet. Což je docela prima pocit. Že to obě strany myslí dobře, to snad je jasné, že? Akorát má každý to své dobro trochu jinde.

Politici, zvlášť ti „důležitější", jsou za svou politiku placení. Ti druzí smolí své paragrafy a jiné zdůvodnění po večerech a kazí si oči zadarmo. Nebo potkají novináře na Husovce a řeknou mu: „Máš tu foťák? Napočítal jsem 13 aut na pěší zóně. Kde je městská policie?" No neměl pravdu?

K čemu to všechno vede? Hádáme se, píšeme dopisy, odvolávky a jiná písmena. Možná by někdy stačilo dát si společně pivo. Projevit trpělivost, ubrat na ješitnosti. Nestavět sebe nad zájmy Obce s velkým O.

Co s tím? Ale tohle je, milánkové, praktické naplnění slov, jako „demokracie, svoboda projevu". Tak to vydržme. Politici jsou za to vydržení placení. Ta druhá strana je k záchraně lidstva povolaná.     Bohumír Procházka