Hraběnka Czerninová se ujala slova a její muž vždy zareagoval pohotovými vstupy.

Czerninovi nyní sídlí v dymokurském zámku jako pátá generace rodu. Zámek převzali v roce 1990 a ihned se pustili do oprav. Zrenovovaný objekt nabídli k pronájmu, ale nikdo vhodný neprojevil zájem. Tak ho nyní obývá rozvětvená rodina. Manželé vychovali společně pět dětí. Jejich život nebyl kvůli šlechtickému původu rozhodně procházkou růžovým sadem.

„Žili jsme v Bílině, pak jsme se stěhovali na Karlovarsko a nejdéle jsme bydleli v Krušných Horách," vzpomíná rozená princezna. S manželem se potkali na bále v Praze. „Jezdil jsem za ní do Přimic, a když se mi rozbil skútr, tak jsme se vzali," žertuje Theobald Czernin a vrací se k prvnímu setkání. „Přišel jsem pro ni tancovat, padla mně do oka a její brácha mi říkal. Nic si z toho nedělej, ona ti zase vypadne."

Životní cesta
Princezna pracovala jako zdravotní sestra, původně ale chtěla studovat medicínu. Úmysl změnila svatba v roce 1961. V roce 1968 odešla s manželem a dvěma dětmi do Rakouska, pak Švýcarska. Stesk po domově je za rok opět zavál do Čech. Hrabě Theobald pracoval u silnic, poté jako řidič sanitky. Jako aristokrat zvládal práce všeho druhu. Zedničil, opravoval auta. Hraběnka se vrací ke svému dětství, říká, že se necítila být šikanována. Celá rodina je věřící. „Být bez víry, to by si člověk zoufal," přiznává.

Na otázku, co je vlastně šlechetnost, odpovídá. „To je životní krédo a poslání, tradice, člověk to podědí, musí jít příkladem," míní noblesní a milá dáma. Posluchače zajímá, které z morálních hodnot manželé upřednostňují. „Nejdůležitější je poctivost, pravdomluvnost," shodují se. Žijí se synem, starají se o pole, rybníky, lesy. Věnují se rodině, ale také aktivně pracují pro charitativní organizace Maltézského řádu. Být šlechticem je pro ně závazek.

Životopis:
Theobald Czernin (* 7. července 1936, Dymokury) známý také jako Děpold je příslušník rodu Czerninů a současný majitel zámku v Dymokurech. Je synem Rudolfa hraběte Czernina, který se postavil nacistům za 2. světové války. Na rodový majetek byla za války uvalena nucená správa, po válce nebyl nikdy navrácen a v období po roce 1948 došlo pouze k administrativnímu potvrzení znárodnění. V době minulého režimu žil v Rudné u Nejdku. Pracoval jako řadový pracovník ve zdravotnictví. Po revoluci v roce 1989 zrestituoval rodinný majetek a začal na něm podnikat. Je aktivním katolíkem. Oženil se s Polyxenou Lobkowiczovou, (*1941) sestrou ostravsko-opavského biskupa Františka Lobkowicze a poslance Jaroslava Lobkowicze. S manželkou mají pět dětí Tomáše, Děpolda, Jana, Terezu a Gabrielu.

Polyxena si přála být lékařkou, ale jako šlechtična nemohla studovat na vysoké škole. Stala se zdravotní sestrou. Žije velice skromně. (zdroj wikipedia)