V sobotu 12. března došlo na brambory. Na pozvánce byla i slova o venkovské duši. Kdo trochu zná život na venkově, pochopí. Těmi zajímavými lidmi byl Karol Bílek, autor několika knih, Hana Kábová, též autorka, oba archiváři a historici. Petr Kutnar je sice občanským povoláním architekt, ale ke knížkám a vesnici má blízko srdcem. Ostatně jeho tatínek byl profesorem a právě on napsal knížku o bramborách.

Knížek představili pořadatelé a hosté hodně, protože v okolí prostě lidé píší. Začala Pekařova Kniha o Kosti. První tištěná kniha po stránce hospodářské. Jak na tom byl selský stav v 18. a 19. století. Když byla kniha opětovně vydána v sedmdesátém roce, Karol poslouchal jako noční hlídač rádio a slyšel, jak i po smrti je profesor Pekař normalizačními odborníky kritizován. Řeč byla pak o knížce Františka Kutnara Malé dějiny brambor. Jeho syn, Petr Kutnar, vzpomínal na tatínka, četl některé úryvky z jeho rukopisu. Byl očividně dojat, když se dostal k tomu, jak se hospodařilo, co všechno bylo třeba vykonat, aby byla sklizeň pod střechou. V jeho vzpomínkách defilovaly takové kdysi obyčejné věci, jako jsou košíky bramboráky a jejich pletení, výroba žebříků. Dohodnul výměnu koše za žebřík. Ale udělal tak pěkný a velký nasejpák, že za to dostal žebříky dva.

Vyprávění všeho druhu bylo zajímavé. Promítaly se fotky z vybírání brambor a defiloval tam i vývoj strojů. Ženy, které vybíraly za čertem, stárly, odcházely, a tak přišly různé kombajny, brambory z nich padají přímo do vozu, který jede podél.

S technikou souvisejí i slova. Třeba kolomaz a jeho vůně. Nebo kolomaz nevoní? A víte, jak se ze sklepa odstraní myši? Jedna z nich se namaže kolomazí, a tím ostatní utečou. Taky si můžete zahrát hru, jak všelijak se nazývají brambory. Ta obyčejná plodina, která už několikrát pomohla lidem překonat období hladu. Ostatně zpočátku se brambory pěstovaly na okrasu, pro své květy.

Knihy a kroniky
Od knih není daleko ke kronikám. Kronikářka z Vesce paní Maruška Šimůnková si připravila úryvky. Jistě víc, než dnes, rozepisovali se kronikáři o úrodě a neúrodě. Ale i o všeobecném nedostatku jídla v dobách válečných. Jak si lidé brambor vážili a co všechno z nich vymýšleli za zajímavá jídla. Používaly se i k zahušťováni. Třebas i pudinků. Existovaly bramborové dorty. I do chleba se přidávaly. A prý byl chutný.

Libošovické knihovnice Alena Pospíšilová, Eva Pantlíková a jejich pomocnice umí. Setkání zajímavě zkomponovaly. Dokonce z Jablonce pozvaly Hudbu u města Vídně, která zahrála a zazpívala písničky, které se hodily k tématu. Jakož i dámy připravily tématické občerstvení. Kyselo, buchty a placky, chleba se sádlem. Paráda. Nejvíc mi chutnaly ty škvarky. Děkuju.    Bohumír Procházka