Skauti, kteří jsou zvyklí se o sebe postarat, připravili vše sami. Ne, nebyli v krojích, byli v parádním bálovém oblečení. Ale příslušnost hrdě prokazovali žlutou papírovou lilií složenou jako origami. Pánové v klopě, dámy na šatech. I předtančení zvládli z vlastních zdrojů. Světlušky a vlčata předvedly country, ti starší poutavou choreografii na téma Rychlých šípů.

O desáté hodině objevilo se na parketě plátno a všichni, tedy skauti i jejich rodiny, si připomněli skautský život posledních let. Zajímavé výpravy do okolí, i tábory. Věru, že bylo na co dívat a všichni to taky náležitě různými pokřiky dávali najevo. Příjemný pohled byl i na diváky samotné, protože si okolo plátna, podobně jako okolo ohně, posedali na parket na zem, na parádní šaty nebrali ohledu.

Tahle chvíle byla pěkným symbolem skautského života, který neznamená jen zábavu, ale přináší mnohé návyky a vlastnosti pro život vezdejší.

Plesová nej
Společenská rubrika by měla přinést i některé zvěsti pro pavlač. Tady jsou: nejstarším účastníkem byl nejstarší jičínský skaut Standa Hylmar. O nejmladších se nebudu vyjadřovat, neboť přetáhli večerku. Ale když bál je jednou do roka.

Na parketě se objevil i vozíčkář s partou kamarádů. Trsala i dívka se sádrou na noze. Kdo měl nejkrásnější šaty? Jedna malá holčička, ale nevím, jak se jmenuje.    Bohumír Procházka