Nedávno čerstvý osmdesátník malíř, sochař, keramik, tvůrce krásných šperků a zušlechťování vzácných minerálů a drahokamů, zajímavých feroartů Josef Bucek (1930 Jičín) vzpomíná hezkou básní Opuštěná paleta F. Š. (Listy starohradské kroniky, 1 / 2001) na svého přítele a člena jičínské výtvarné skupiny Studio 85 (Josef Bucek, Petr Heber, František Škoda, Jaroslav Volf), jehož dracáté druhé výročí úmrtí připadlo na 9. listopadu.

 Malíř František Škoda, jičínský rodák spjatý s Libání (20. 2. 1931 – 9. 11. 1988) se zapsal do povědomí přátel výtvarného umění, hlavně Českého ráje, rozsáhlou tvorbou. Pro něho byla krajina Českého ráje nehynoucí inspirací. Právě ona dala malíři vytrysknout čisté pramínky krásy a obdivu a dílu, které podnes je s námi v každý čas.

František Škoda byl upřímným a pravdivým malířem rodného kraje. Horoucím srdcem miloval krajinu dětství, krajinu Jičínska a Libáňka, Sobotecka, Starých Hradů a dalších míst, kde všude maloval. V podtextu krajiny cítil stoupání slov vyznání básníků a spisovatelů, jímž – stejně jako jemu – učarovala krása a bohatá minulost a přítomnost Českého ráje. Škodova tvorba vycházela z realistické podstaty, navazovala na tradici české realistické malby a kresby. Pro inspiraci a vřehlý vztah ke krajině Českého ráje měl rodové předpoklady. Jeho maminka Marie Bílková (1900 – 1982) pocházela z nedaleké Sobotky a jeho tatínek Josef Škoda (1902 – 1978) z Domousnice.

Snad proto, kdykoliv šel milovanou krajinou, cítil dotek a závan mateřské lásky a starostlivost tatínkovu. Krajinomalba Františka Škody odráží jeho citový vztah, sounáležitost malíře s rodnou krajinou. Jeho obrazy jsou typické malířským rukopisem, proteplenými barevnými tóny, dávajícími pocit bezpečí českého domova. Byl velmi zručným a pohotovým kreslířem zachycujícím prchavé okamžiky dění v přírodě, společnosti, životě přátel a známých. Bystrou a pohotovou kresbou s charakteristickou linií zaznamenal právě mizející okamžik, prchající dojem, závan prchání času a jevu.

Vynikající jsou obrazy tvořené pastelem. Především portréty přátel a známých, zejména portréty dívek a žen, v nichž upoutává jemnou lyrickou něhou a neobvyklou oduševnělostí portrétované osoby. Byl autorem portrétů i olejových, ze kterých vystupují do popředí nejvíce portréty rodičů, vystihující individuální rysy umělecky velmi přesvědčivě. Z bohaté tvorby potěší i pozoruhodná grafika a také knižní značky (exlibris), se kterými jsem se setkal v Kabinetu exlibris v Chrudimi, ale i jako reprodukce v několika publikacích věnovaných tomuto výtvarnému oboru. Pěknou vzpomínku na jeho knižní zmačky jsem četl v příspěvku Ireny Škodové Trochu jiná vzpomínka (Listy starohradské kroniky, 2006). Od knižních značek je blízko ke knize, k ilustraci knihy; František Škoda ilustroval sbírku veršů Květy zla od Charlese Baudelaira.

Při vzpomínce na Škodovo výtvarné dílo nesmím zapomenout na obrazy malované z cest a pobytů v Jugoslávii, Bulharsku, Rakousku, ani na početnou výstavní činnost se skupinou Studio 85, výstavy samostatné i s jinými umělci. Jeho dílo je zastoupeno v mnoha soukromých sbírkách, galeriích, a dostalo se i za hranice vlasti do Rakouska, Německa, Francie, USA, Kuvajtu.

Franišek Škoda byl přemýšlivým a skromným umělcem, pravdivým v životě a umělecké tvorbě. Jeho přítel Josef Bucek v úvodním slově k výstavě z tvorby Františka Škody a jeho dcery Rity Škodově – Vavříkové, zetě Pavla Vavříka a syna Bořka ve Starých Hradech u Libáně 10. června 2000 řekl: „Zbyla vzpomínka na dobrého člověka, přítele, otce rodiny a talentovaného malíře. František za sebou zanechal dílo, které lidský svět přežívá a jímž se můžeme dnes na této výstavě potěšit…“

A my se dodnes těšíme a budeme těšit i nadále.⋌ Josef Pavlík