Všechny sobotecké generace fotografovaly, i ta dnešní, z dob minulého století je spousta slavných jmen, které zní nedostižnstí. Od dvou nejslavnějších jmen – Miloslava Bureše a pozdějšího Jaromíra Kuchaře – jsou zachovány alespoň částečně negativy a Sobotka má k dispozici knihu Sobotecko minulého století s autory Kafkou a Samšiňákem (a s poutavým Samšiňákovým vyprávěním o historii soboteckého fotografování) a hlavně s Kuchařovými snímky ze staré Sobotky.

Asi stovku Burešových negativů vlastním já od svého otce, který, ač sám fotograf, zasvětil všechen čas Burešovu obchodu a jako jeho technický sekundant nemalou měrou přispěl ke kvalitě Burešových prací. Z těchto negativů byly v minulém roce profesionálně zhotoveny snímky formátu A3 a na dvou výstavách vystaveny včetně vyprávění o Miloslavu Burešovi.

Aktivní sobotečtí fotografové pořádali a ještě stále sporadicky uskutečňují výstavy svých prací. Posílají i své fotografie po internetu v okruhu svých známých. Fotografů je mnoho, zvláště s rozvojem komerčního zpracování materiálu a jednoduchosti pořizování záběrů. Hodně málo je však těch, kteří by sebevědomě obsadili nějakou z výstavních ploch v Sobotce. A právě mezi nimi, staršími a hlavně nejmladšími, může být skryto jméno příštího slavného soboteckého fotografa.

Jak je povzbudit, aby v malém začali před veřejností vystavovat a přešli pak do velkého? A proč nezadat také téma naší krásné domoviny, Sobotky a Sobotecka? A proč nepřibrat i nadšené sběratele starých pohlednic a snímků Sobotky? A jak tomu pomoci?
Mluvil jsem o tom na MKS s jeho ředitelkou a pracovnicemi a objevilo se řešení, možná nedokonalé, ale přece jen nějaké:
MALÁ FOTOGALERIE SOBOTECKA
Vytvořená jednoduchými a levnými prostředky na místě, kde prochází hodně lidí, v chodbě knihovny, v přízemí. Pravda, není to prostředí dost důstojné, ale městský úřad má prostředky, ze kterých síň soboteckých fotografů bude zlepšovat. Ostatně – takové projekty bývají hrazeny EU. Dá se v té chodbě důstojně umístit až 20 fotografií formátu A4 nebo také jen 5, když jich autor více nemá a přesto stojí za vidění.

Jistě – v pracovních hodinách knihovny. A aby se rychle na všechny vystavovatele fotografií i pohlednic dostalo, uvažuje se o výstavní době 14 až 21 dní. A ve skříňce proti vchodu budou občané informováni, kdo dnes vystavuje a uvnitř pak (po dohodě) pár slov o vystavovateli. Kdyby autor nepředal své snímky digitálně, vytvoří středisko velké fotografie skenováním i z pohlednic. Vše dohodou s autorem. Vystavované snímky Sobotky a Sobotecka pak ukryje adresa v počítači jako fotoarchiv Sobotky včetně dat o vystavovateli.

Nic nebrání tomu dále k výstavám využívat schody a patro knihovny – tedy galerii na schodech a pro excelentní fotografy je v Sobotce síň v prvním patře zdravotnického střediska a zámek Humprecht. Je ovšem známo, že do uzavřené výstavní síně přijdou zájemci prakticky jen na vernisáž. To tady nehrozí.Všechno se tazatelé dozví v infostředisku MKS. Fotografové a sběratelé pohlednic, přijďte si zablokovat termín! S využitím chodby souhlasí památkáři (včetně potřebných úprav) i městský úřad. A to nejdůležitější nakonec: otevření a první vystavovatel v Malé galerii bude v pátek 13.listopadu v 17 hodin za přítomnosti důležitých osobností města a také odjinud. Přijďte se podívat také.      Josef Jindra ve spolupráci s MKS